Reportáž z výšlapu na Velkou Javořinu

Když jsem se v únoru tohoto roku dozvěděl, že bude možné dojet na jednu jízdenku v rámci Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje až do slovenského města Myjava, zpozorněl jsem.

Na Velké Javořině jsem sice už jednou byl a to v září 2011, ovšem tehdy jsme s kamarádem jeli autem a prošli jsme si jinou část Bílých Karpat. Což o to, výlet to byl velmi zajímavý, ovšem bylo nutné vrátit se zpět na výchozí místo putování - do Vápenek.

Novinka v podobě zaintegrování vlaků až do Myjavy přinesla možnost udělat si více výletů bez nutnosti vracet se na výchozí místo. A právě takto, že se nevrátím na výchozí bod, jsem se rozhodl výlet se svým kamarádem Jardou koncipovat.

10. května jsem tedy vyrazil brzy ráno na hlavní nádraží, odkud jsem v 5:25 vyrazil osobním vlakem směr Veselí nad Moravou. Jarda přistoupil do vlaku ve stanici Brno - Slatina s dopředu zakoupenou celodenní jízdenkou za 150 Kč.

Cestou se nepřihodilo nic moc zvláštního, takže jsme v 7:07 přijeli do Veselí nad Moravou a v 7:15 nastoupili do osobního vlaku směr Vrbovce. Na tomto vlaku měla jet původně trojvozová Regionova patřící Jihomoravskému kraji, tento den ale mimořádně jede jen dvouvozová Regionova patřící Zlínskému kraji.

Setkání vlaků ve Veselí nad Moravou - vlevo osobní vlak do Hodonína, dále osobní vlak do Vrbovců (s mimořádně řazenou zlínskou Regionovou) a osobní vlak, který bude připojen k jiným vozům a pojede dále do Starého Města u Uherského Hradiště

Tato cesta je už ve srovnání s cestou do Veselí nad Moravou zajímavější - tuto trať jsme oba dva nikdy předtím neprojeli a přitom je krásná - postavena byla tak, aby v případě potřeby bylo možné přidat ještě druhou kolej, nikde nejsou křížení se silnicí, vše je řešeno pomocí viaduktů. A k tomu nádherné počasí a první náznaky kopců. Nádhera. Pravda, dříve zde jezdilo podstatně více vlaků, ale co naděláme. Buďme rádi alespoň za integraci vlaků do Myjavy, byť s nutností přestupu ve Vrbovcích.

V 7:40 jsme přijeli do Vrbovců, kde přestupujeme do slovenského osobního vlaku směr Nové Mesto nad Váhom. Tak daleko ale my nepojedeme, naším cílem je Myjava.

Setkání slovenského osobního vlaku směr Nové Mesto nad Váhom a zlínské Regionovy ve stanici Vrbovce

Brestovec, průjezd tunelem Generála Milana Rastislava Štefánika a pak už jsme v Myjavě. Hurá, vystupovat.

Na samotném nádraží si dokumentujeme mohylku (zmenšenina mohyly Milana Rastislava Štefánika na vrcholu Bradlo) a také si odlovíme kešku. Mého počínání si nicméně všiml průvodčí, který mne nasměroval k místu skrýše. Výpravčí byl poněkud překvapen, že keška je i na tomto nádraží, ale jinak proti odlovu neprotestuje ;-)

Odjezd vlaku z Myjavy - vpředu vůz, kterým jsme dojeli do Myjavy, za ním pak dva připojené vozy

U mohyly na nádraží v Myjavě

Z nádraží jdeme intuitivně po příjezdové silnici a brzy dojdeme ke křizovatce, kde je i rozcestník červené turistické trasy z Myjavy na Velkou Javořinu.

Rozcestník v Myjavě nedaleko nádraží informující o poněkud neobvyklé nadmořské výšce Velké Javořiny

Fajn, tak pojďme na to. První část cesty je nicméně po silnici, takže ještě nevytahuji turistické hole, ty přijdou na řadu později. Po cestě ještě odlovíme jednu kešku na místním hřbitově.

Pohled na myjavský železniční viadukt od hřbitova

Začátek našeho pěšího putování však není příliš atraktivní, zajímavější je část za vesnicí Uhliská. Nicméně po cestě se nám již nabídla vyhlídka na Velkou Javořinu, nad kterou jsou sice nyní oblaka, my však věříme, že až vylezeme nahoru, tak oblaka budou pryč.

Z vesnice Uhliská definitivně vstupujeme do lesa a to znamená vytáhnout turistické hole. První zastávkou je Jurášova Lúka, ze které vede červená značka přes kopec Jurášová, nám se však daří červenou značku ztratit z dohledu a jdeme část cesty po široké cestě. Ale nevadí, u jedné chaty už červenou opět potkáváme.

Na konci vesnice Uhliská, kde vstupujeme do lesa

U této chaty je pěkný palouk, my se zde však nezdržujeme a pokračujeme po červené značce na rozcestí Hrabina.

Rozcestí Hrabina u horní stanice dvou vleků nabízí možnost odbočení na žlutou trasu, ze které by se dalo v obou případech dostat zpět na hlavní trasu směr Velká Javořina, my ale máme v plánu dojít na Velkou Javořinu tentokrát výhradně po červené značce.

Hrabina - u horní stanice vleků

Než ale budeme pokračovat na Vrch Slobodných (687 m n.m.), zkoušíme odlovit u rozcestí Hrabina další kešku. I přes poměrně jasný popis se nám ale geoobjekt nepodařilo najít.

No nic, tak snad někdy příště a hurá na Vrch Slobodných - zpočátku ještě pohoda, nicméně brzy již stoupáme poctivě do kopce. Upozorňuji na tomto místě na poněkud horší značení, kdy vás náhle červená značka zavede na palouk a další červená značka není téměř k nalezení - bohužel na palouku chybí alespoň jedna tyčka se značkou (důležité je neodbočovat doleva na lyžařskou trasu a doprava také ne, je třeba jít přímo přes palouk na ne úplně nápadnou cestu do lesa). Nicméně, cestu jsme našli a za chvíli jsme došli na Vrchu Slobodných.

Podle rozcestníku Hrabina to sice mělo trvat asi 45 minut, my jsme však nakonec zvládli toto stoupání ani ne za 25 minut. Ale to není jediná chyba na rozcestníku. Také jsme se dozvěděli, že výšlap na Velkou Javořinu nám potvrá ještě 4 hodiny a 15 minut, což platilo pro rozcestník v Myjavě, ale zde určitě ne.

Hrabina - rozcestník s poněkud neobvyklými časovými údaji

Na samotném Vrchu Slobodných jsme čekali nějaký malý pomník nebo alespoň vysvětlení názvu tohoto kopce, ale kromě vyhlídky a rozcestníku, který již ukazuje správné časové údaje, zde nic zajímavého nebylo.

Vyhlídka z Vrchu Slobodných

Jak pozorovat krajinu? No přeci takto :-)

A to už se blížíme ke státní hranici a k vrcholu Čupec (818 m n.m.). Pravda, poslední část tůry čistě po slovenském území byla poněkud blátivá, ale nevadí. Na vrcholu Čupec je část lesa vykácená a nabízí se tak pěkná vyhlídka.

Společná fotka na vrcholu Čupec

Z vrcholu Čupec sestupujeme dolů k pomníku Ilji Danilovice Dibrova, kde je současně rozcestí se zelenou značkou (z Poriadie do Javorníku nad Veličkou). U tohoto pomníku se nachází keška, nález je rychlý a bezproblémový.

Pomník Ilji Danilovice Dibrova

Po odpočinkovém sestupu ale následuje prudké stoupání na vrchol Durda (839 m n.m.) - který je nejvyšším a současně nejvýchodnějším bodem Jihomoravského kraje. Nesmí samozřejmě chybět povinná fotka ;-) A samozřejmě i rychlý odlov keše věnované tomuto místu.

Na vrcholu Durda

A teď už je před námi stoupání přímo na Velkou Javořinu. Než jsme však na Velkou Javořinu vystoupali, kochali jsme se krásou a vůní květeny v těchto místech a co víc - cítili jsme v těch místech nádhernou lesní vůni. Inu, je poznat, že jsme daleko od civilizace.

Voňavá květena

Závěrečné stoupání na Velkou Javořinu je samozřejmě velmi náročné. Ale netrvá to dlouho a brzy se již kocháme výhledem na krajinu. Já jsem na Velké Javořině už podruhé, Jarda poprvé, avšak ani podruhé mne vyhlídka neomrzí - je to prostě nádhera... A Jarda je nadšen také.

Po nezbytné společné fotce jdeme k Holubyho chatě. Nakonec jsme si ale objednali jen pivo a kochali se výhledem z terasy. A také jsme objevili jeden vtipný pomník :-)

Společná fotka na Velké Javořině

A v roce 2018 bude obnoveno Československo!

Před námi je nyní sestup do Vápenek. A ačkoliv se turistické hole hodily při výšlapu, nyní se hole hodí ještě více - sestup je zpočátku opravdu prudký. Nicméně, od rozcestí Vadovská je už cesta celkem pohodová a my tak krátce po třetí hodině odpolední přicházíme do Vápenek.

Kaple ve Vápenkách

Ještě pivo v místní restauraci a pak v 15:38 odjezd autobusem linky 930 až do Veselí nad Moravou, kde máme 15 minut na přestup na spěšný vlak do Brna, který nás doveze v 18:33 na brněnské hlavní nádraží.

A tím je náš výlet u konce. Celkově jsme ušli 24 kilometrů. Pravda, mohli bychom ujít i trochu více kilometrů (například mírně si cestu prodloužit v úseku Myjava - Čupec, kdy by se dalo odbočit na rozcestí Hrabina, respektive jít z Myjavy už od začátku po žluté trase), ale i tak jsme spokojeni. Navíc v případě prodloužení trasy bychom museli jet později z Vápenek a do Brna bychom přijeli samozřejmě později.

Využili jsme tedy velmi zajímavě integrace vlaků do Myjavy, počasí vyšlo, prostě paráda.

Závěrem tři poznámky:

1. Kromě možných jiných výletů zmíněných v mém článku o rozšíření IDS JMK na Myjavu lze rovněž koupit přes internetové stránky ŽSSK jízdenku z Myjavy až do Staré Turé (či případně rychle vyběhnout přímo v Myjavě pro lístek během šestiminutové pauzy, respektive ve Vrbovcích) a odtud jít na Velkou Javořinu po žluté značce (přibližně 11 km).

2. Podle mého názoru je docela škoda, že v IDS JMK nejsou zaintegrovány i obce podél silnice 54 dále od vesnice Boršice u Blatnice až po vesnici Květná. Pokud by tomu tak bylo, dalo by se sejít z Velké Javořiny právě do Květné a potom se vrátit autobusem do Veselí nad Moravou, neboť by potom bylo možné udělat i výlet až na Velký Lopeník. Ale tyto vesnice jsou již bohužel ve Zlínském kraji. A spojů je zejména o víkendu z těchto míst poměrně málo. Jenže když holt ve Zlínském kraji je integrovaný systém po celém kraji neznámým pojmem...

3. A hlavně: užívejte si to. Stojí to fakt za to. Ať už využijete IDS JMK či nikoliv, tak ať se Vám v Bílých Karpatech líbí. -mir-