Reportáž z výšlapu na 2 skoro tisícovky Bílých Karpat

Letošní léto jsem strávil více pracovně než turistikou po krásách naší vlasti. Proto jsem neváhal, když mi můj kamarád v pátek 30. září zavolal, že bychom mohli v sobotu, hned druhý den, vyrazit na Velkou Javořinu.

Ostatně, dobýt tento vrchol jsme spolu plánovali, jen na to zatím nebyl čas. A nač odkládat výšlap, než přijde studený podzim? I vyrazili jsme. Sraz jsme si dali v osm hodin u Vaňkovky, odkud jsme vyrazili autem směr Slavkov u Brna, Bučovice, Buchlovice, Kunovice, Ostrožská Nová Ves, Velká nad Veličkou a Vápenky, kde jsme nechali auto.

První výstup

Cestu jsme zvládli asi za hodinu a půl, chvíli prohlížíme mapu a plánujeme trasu. Inspirací je nám tato reportáž. Vyrážíme tedy po modré turistické značce směr Velká Javořina. Jenže ouha, zabráni do diskuse nesledujeme pozorně značku a na jednom rozcestí u Hubertovy Boudy zjišťujeme, že jdeme sice po pěkné cestě, ale bez turistického značení. Rozhodujeme se, co dál. Nakonec padne rozhodnutí se již nevracet a zkusit pokračovat po cestě lesníků dál. Ta se v jednom místě stává již méně schůdnou, ale pořád to ještě jde, je poznat, že zde byla poměrně nedávno lesní technika. Problém ovšem nastává v místě, kde již lesní technika nebyla a dál už to moc průchodně nevypadá. A přitom jsme už dost vysoko. Všímáme si naštěstí dvou cestiček. Jedna směřuje po vrstevnici, druhá mírně stoupá po svahu. Cesta sice občas mizí, ale vede nás pod jeden sráz, který vypadá poměrně sympaticky. Tento předpoklad se naplní, když zjistíme, že můžeme opět jít podle modré turistické trasy. Nicméně, i tak volíme zkratku a na Velkou Javořinu stoupáme vychozenou zkratkou, poměrně prudkou, ale rozhodně lepší než to, co jsme zdolali před tím. Brzy potkáváme i modrou značku vedoucí k pramenu Veličky. Ještě kousek a jsme opět vedeni modrou značkou až na vrchol Velká Javořina (970 m). Na vrcholu je nádherně a kocháme se výhledem.

Vyhlídka z Velké Javořiny a vysílač

Vemte si Eura!

Po chvíli se jdeme občerstvit do nedaleké Holubyho chaty. Zjišťujeme, že ceny jídel a nápojů jsou v eurech, ale podle turistů, které jsme potkali na vrcholu, berou koruny. Jenže, ve velmi nevýhodném kurzu. Objednali jsme dvě kofoly a dva guláše v celkové hodnotě 8,20 €. Jenže, neměli jsme s sebou Eura. Pro tyto účely, že čeští turisté nemají Eura, má restaurace vytvořený velmi zlodějský konverzní kurz: 30,126,-Kč za 1 €. Výsledkem bylo, že jsme zaplatili v přepočtu 247,03,-Kč. Napříště první poučení: vemte si Eura, českými koruny zaplatíte zbytečně navíc.

Sestup do Květné

Nyní nás čeká sestup po zelené značce do vesnice Květná. Zpočátku pohodová chůze, pak ale vstoupíme do bezzásahového území, kde přelázáme několik padlých stromů a připadáme si jak v pralese. Po opuštění této zóny nás čeká opravdu prudký sestup do Květné. Z nadmořské výšky 970 m jsme klesli do údolí, kde nadmořská výška je 360 m. Pauza na kávu a kofolu.

Bezzásahové území

Velký Lopeník

Čeká nás druhý vrchol: Velký Lopeník. Podle textu reportáže tušíme, že výstup bude náročný. Nicméně první stoupání na Novou horu není příliš náročné a nabízí výhledy na obec Strání a samozřejmě i na vrchol Velká Javořina. Opět zabráni do diskuse ztratíme zelenou značku a mineme tak Janáčkovu kyselku. Co už, po nějaké době ji opět najdeme a dojdeme do Starých Dílů, odkud pokračujeme po polní cestě k lesu. Zpočátku je výstup na Velký Lopeník poměrně příjemný a zdá se, že asi 540 metrů převýšení bude v pohodě. Situace se ale mění v momentě, kdy odbočujeme z široké lesní cesty a začíná ono popisované náročné stoupání. V závěru jdeme podél hraničních kamenů se Slovenskem. Na Velkém Lopeníku (912 m n..m.) je dřevěná rozhledna, vstupné je za 20,-Kč pro dospělého, lezeme nahoru a kocháme se výhledem na okolí.

Na Velkém Lopeníku

50 km nedáme, musíme zkrátit trasu

Už jen kvůli tomu, že slunce v říjnu zapadá dříve než v létě a vyrazili jsme později na výšlap, rozhodli jsme se na Velkém Lopeníku zkrátit trasu. Pokračujeme po příjemné cestě na rozcestí Pod Malým Lopeníkem, odkud jdeme po žluté směr rozcestí Grúň a Lopeník, turistická chata. K chatě ale nedorazíme, to už bychom si moc zašli a jdeme zkratkou kolem domů do Březové. Procházíme Březovou, pokračujeme serpentinami nad Březovou. V zatáčkách trháme na památku hloh. Stmívá se, tušíme, že k autu dojdeme za tmy. Nad Březovou nejprve potkáváme žlutou značku a po chvíli dojdeme k rozcestí s červenou značkou, která nás vede k rozcestí Dubina (3 km chůze), ze kterého pokračujeme na další rozcestí Javořina, rozcestí. To už ale nad krajinou svítí měsíc a hvězdy, obloha je bez mraků a oči si přivykají na tmu. Ačkoliv by pro nás bylo v tuto chvíli asi pohodlnější zkusit sehnat taxík, rozhodli jsme se pokračovat dále až k rozcestí Kamenná Bouda. Dělal jsem si trochu obavy, jak se půjde, ale vzhledem k tomu, že místy jsme nešli příliš hustým lesem a navíc to byla lesní cesta, nepotřebovali jsme naštěstí baterky.

Poslední kilometry k autu a dojezd do Brna

Po půl hodině pohodlné chůze přicházíme na rozcestí Kamenná Bouda, kde rozcestník oznamuje, že po žluté značce je to do Vápenek 3,5 km. Je deset minut po osmé, když odcházíme po žluté směr Vápenky a auto. Podle mapy tušíme, že zpočátku půjdeme lesem po pěšince, o něco později se připojíme k širší lesní cestě. Jelikož ale nemáme baterky, je nám zdrojem světla jedna aplikace v mém mobilu, kterou si svítíme na cestu. V jednom momentě ale značku ztrácíme a proto zapínám foťák a svítím si obrazovkou s jednou světlou fotkou a žlutou značku opět nacházíme. Ještě asi 200 metrů po pěšince a přicházíme na lesní cestu. Vypínám aplikaci v mobilu, nehrozí, že bychom někde zakopli nebo se zatoulali. Konečně, v 20:45 vidíme první pouliční světla Vápenek. Před zpáteční cestou ještě zajdeme do místního penzionu s nekuřáckou hospodou a popíjíme čaj a kávu před zpáteční cestou. O čtvrt na deset odjíždíme a před jedenáctou jsme v Brně. Kamarád mne vysadí na hlavním nádraží, on pokračuje domů autem, já rozjezdem. Rozjezd naštěstí není moc plný a já nalézám volné místo k sezení a po 14 minutách jízdy vystupuji a přicházím domů. Cítím koleno, palce ze sestupů, lýtka, ale jsem spokojen. Konečná bilance výletu sice není 50 km, i tak jsme si ale dali do těla. Podle jednoho programu pro plánování výletů jsme ušli přes 38 km, vystoupali 1666 metrů a sestoupali 1659 m. To je na jednodenní výlet slušná bilance. –mir-