Cestopis z Ukrajiny, z roku 2007, 1. díl

Už jsou to dva roky, co jsem se vypravil s kamarády na Ukrajinu. Vzpomínky jsou stále a proto rád povyprávím o této cestě...

Účastníci:

Z ČR: Blahuš Marek, Břicháček Tomáš, Hruška Miroslav, Rydlo Karol
Ze Slovenska: Procházka Juraj, Repiský Andrej

Předpokládaná délka: 22.6. – 7.7. (2 týdny)
Cíl: navštívit Krym, Kyjev, případně Černobyl. (jak to nakonec dopadlo, se dozvíte v pokračováních tohoto článku) 

Plán cesty: Praha (Tomáš) -> Brno (já, Karol a Marek) -> Košice. Z Brna odjezd linkou Student Agency Praha -> Brno -> Košice. Příjezd do Košic v 18.00, v 18:20 odjezd do Vyšného Německého, pěšky přes hranici do Užhorodu, pak vlakem do Simferopolu v 0:30 středoevropského času.
Asi pět hodin pauza ve Lvově, jinak krátké zastávky rychlíku, který jede 38 hodin. Pak asi 2,5 hodiny trolejbusem do Jalty. Týden na Krymu, pak se Sašou do Kyjeva. Tam asi také týden, pak zpět do Užhorodu a přes Slovensko domů.
Nápad vznikl po esperantském Silvestru Ago-Semajno 2006 v Polsku a třebaže vypadal šíleně, s postupem času se stával reálnějším a jevil se v jasnějších konturách.

Naše cesta na Krym

22. června - pátek

A tak jsme se Student Agency odjeli z Brna. Bohužel se značným zpožděním. Zpoždění se ještě zvětšilo zbytečným čekáním na hranicích. Během cesty byla nabídka videa možná fajn, ale měli asi špatnou mechaniku a filmy byly dost temné. S Karolem jsem měli čtyřikrát čokoládu.
Do Košic jsme přijeli s padesátiminutovým zpožděním, autobus do Vyšného Německého jsme tedy nestihli (Andrej a Juraj ano). Zavolali jsme tedy bratrancovi Karola, jestli by nás neodvezl do Užhorodu autem. V devět hodin jsme vyrazili z Košic. Na slovenských hranicích ještě problémy nebyly, ale na ukrajinské se náš čas začal nebezpečně krátit a tak jsme začali vyjednávat o rychlejším průjezdu. Mezitím se Slováci dostali na nádraží. Sepsali jsme rychle formuláře a honem jedeme najít nejbližší taxík. Ten nás „za minutu dvanáct“ vysadil před nádražím a v dešti jsme přiběhli k Jurajovi a Andrejovi a šli rychle najít správný vagón a kupé. Vlak je dost dlouhý. Dokázali jsme to! V kupé jsem s Tomášem nahoře, dole pod námi jsou ukrajinští manželé, kteří přistoupili během noci a cestují rovněž do Simferopolu. Celkem jsme po vždy po dvou nahoře ve třech kupé. Marek nám trochu popsal situaci na hranici.  

23. června – sobota 

Kolem osmé jsme před Lvovem. Průvodčí nabízí čaj, manželé snídají, Tomáš kupuje vafle Artek. Začíná přepojování, které potrvá 5 hodin. V jedenáct hodin jsme se vypravili do města směr katedrála (orientační bod), doklady a peníze si bereme s sebou, ostatní nám hlídá manželka.
Po hlavní třídě od vokzalu jsme viděli jezdit maršrutky a staré tramvaje. Došli jsme ke katedrále, vstoupili dovnitř a pokračovali kolem „konečné“ tramvají a trolejbusů. Udělali jsme sice menší okruh, ale krom jednoho vraku jsme toho zas tak moc neviděli. Ale zážitek přišel úplně náhodou: řidiči ekskursní tramvaje nás zadarmo svezli na nádraží! V tramvaji jsme se vyfotili. Na nádraží jsme vyměnili peníze a koupili obrázky ze Lvova. Pak si nás odchytil jeden z človíčků v tramvaji a napsal nám svůj e-mail, abychom mu poslali fotku. Češi se zřejmě moc často ve Lvově nevidí! Potom jsme se vypravili k „tržnici“ – pouliční. Prodávali tam živé kuřátka – na ulici – jen tak! V krabici. Po cestě zpět jsme vyfotili jeden nový trolejbus, který je však asi jediný ve Lvově, že by?
Po dlouhém přesouvání vlaků (5 hodin) jsme konečně v 13:52 odjeli dál, směr Simferopol. Zbývá 25 hodin z původních 38. Kolem půl osmé jsem se s Jurajem a Andrejem na doporučení Marka vypravil do jídelního vozu, kde jsme si dali pivo. Také jsme nakoukli do vagónu – plackarta. Večer jsme chvíli hráli slovní fotbal. Po jedenácté jsme si šli lehnout. Spalo se mi lépe než předcházející noc.

Fotky ze Lvova:

Naše výprava v tramvaji - foto řidič - Karolův foťák
Zleva: Juraj, Tomáš, Miropiro (čili já), Karol, Marek a Andrej

  Budova nádraží bývá často ta nejkrásnější v celém městě, o tom lvovském nádraží to lze řict, až na ten zmatek před ním.

 Pro nás poněkud neobvyklé, ale prodej kuřátek jen tak v krabici na velkém pouličním trhu je něco jiného.

Ve Lvově jezdí i české tramvaje, byť podmínky jsou horší než u nás.

Vlaky jsou na Ukrajině populární a i proto jezdí mnohem delší než v ČR - i to je jeden z rozdílů...

24. června – neděle

Kolem půl deváté ráno kupujeme opět čaj a snídáme. Podle mapy a jízdního řádu, který ukrajinské železnice stíhají a dodržují (na rozdíl od ČD) budeme v poledne na Krymu, ve tři pak v Simferopolu. Včera jsem dostal od manželů pod námi něco na ochutnání, na oplátku jim vysvětluji sudoku (ale celkem bez úspěchu - jazykově si nerozumíme :-( ). Projížděli po mostě přes Dněpr. K poledni jsme šli na boršč a na pivo, zrovna zastávka v Džankoji (pozn.: jeden úsek jsme jeli taženi motorovou lokomotivou), k tomu hraje populární lidová hudba.

Zastávka v Chersonu - během ní se na perónu rozjel naplno prodej ovoce, dortů a jiných věcí...

Po 38 hodinách jsme krátce po třetí hodině odpolední přijeli do Simferopolu. Sbalili jsme vše, co jsme tak trochu vytáhli ven z batohu. Podarovali jsme manžele DVDm o Praze a dvěma Diskity a Tatrankami. Protože mezi Simferopolem a Jaltou jezdí trolejbusy po nejdelší trase na světě, cítíme jako povinnost tento unikát vyzkoušet. V 15.35 jsme odjeli trolejbusem do Massandry (10 hřiven). Po šesté hodině večerní jsme vystoupili a přivítali se Sašou a také s Magnussem ze Švédska a Aronem z Maďarska. Je to neuvěřitelné, ale po šesti měsících jsme se s ní (Sašou) shledali! Zašli jsme do ubytovny, která odpovídá Ukrajině ;-) Po tom jsme vyrazili trolejbusem do Jalty. Prošli jsme trochu kolem moře a pak se vypravili nazpět. Pokud se to dá nazvat ubytovna, je to hrozná budova. Nicméně je to za směšnou cenu a nám to bude na týden stačit.

Simferopolské nádraží

Ano, je to stará dobrá "čtrnáctka", jen v úpravě pro dálkovou cestu (prostřední dveře nejsou využity).

Zastávka trolejbusu v Massandře, kde jsme vystoupili a čekala na nás Saša.

Večer se pak setkáváme, rovněž po necelém půl roce, s jedním z nejvýznamnějších místních esperantistů, Jefimem. Přestože je již starší, je velice aktivní. Dozvídáme se něco málo o založení Jalty, tradičního ruského letoviska (na Krymu se spíše hovoří rusky než ukrajinsky).

V dalším díle tohoto textu se dozvíte, co jsme během týdne zažili na Krymu a jak probíhal přesun do Kyjeva. -mir-