Letní vlakové cestování po Rakousku - díl druhý

Jak už jsem zmínil v prvním díle reportáží z letních cest po Rakousku, pro toto léto jsem se rozhodl zakoupit vlakovou jízdenku rakouských drah s názvem Sommerticket, která umožňuje jezdit poměrně svobodně po Rakousku. Podrobněji jsem o této jízdence již psal v předcházejícím článku, proto již v dalších dílech nebudu psát o pravidlech používání této jízdenky.

Výlet druhý 5.7. 2013 - toulky kolem Vídně

Na realizaci druhého výletu do Rakouska jsem se domluvil s Jakubem Moučkou, který ovšem tuto jízdenku doposud neměl, takže jsme museli naše plány tomuto faktu přizpůsobit.

Díky poskytnutým informacím od Rakouských drah jsme věděli, že nejbližší a současně levně dostupné místo pro zařízení obou dokladů je město Laa an der Thaya, do kterého je z Brna zajištěno přímé autobusové spojení, respektive s přestupem v Pohořelicích.

Abychom mohli odjet Laa an der Thaya vlakem v 9:00, rozhodli jsme se vyrazit tedy poměrně brzy z Brna, konkrétně v 5:30 linkou 108 ze Zvonařky do Pohořelic, kde jsme přestoupili na linku 104 do Laa an der Thaya. Tento autobus je oproti autobusu, kterým jsme jeli do Pohořelic, poměrně prázdný a ani jeho rychlost není příliš závratná, autobus se víceméně proplétá různými vesnicemi až konečně dojede do Hevlína, poslední obce v České republice před hranicemi.

Protože je jasné, že do Laa an der Thaya pojedu akorát já a Jakub, řidič se nás ptá, kam jedeme, ať ví, na kterou zastávku nemusí zajíždět. Ač sice míříme k nádraží, říkáme, že nás může hodit až k lázním.

Pochopitelně, když vystoupíme u lázní a řidič vidí, že kráčíme k nádraží, tak se nás ptá, kam že to jdeme a že nás mohl vzít k nádraží. Ale nám je to putna, na nákup jízdenky máme více než hodinu a půl, takže není kam spěchat.

Nejprve ale míříme zpátky k hranicím podél kolejí, brzy však zjišťujeme, že moc daleko kvůli hustému křoví po trati nedojdeme, takže z procházky zpět k hranicím po bývalé trati do Hevlína nic není a jdeme na nádraží.

Na nádraží je skutečně pracovník Rakouských drah, takže kamarád žádá německy o vystavení předběžné rakouské karty pro mládež a samozřejmě o jízdenku.

S vyplněním formuláře Jakubovi pomůžu, protože už jsem si tuto proceduru absolvoval ve středu :)

Krátká procházka po Laa aneb v Rakousku je jinačí mentalita...

Fajn, vyřízeno, hurá, jízdenku na léto máme oba. Protože do odjezdu našeho vlaku ale zbývá více než hodina, jdeme se projít do města.

Po cestě do centra města nás překvapí velmi pěkně udržovaný trávník před jedním domem, který by ale v Brně asi dlouho nevydržel. Inu, jiný kraj, jiný mrav a více slušnosti k soukromému majetku. Ale není to jen slušnost zdejších obyvatel vůči majetku, ale také ochota pána na informacích pro turisty, která nám dává příjemné vzpomínky na toto město.

Velmi pěkně udržovaná zahrádka před jedním domem v Laa

Krátce po osmé jsme dorazili na náměstí a rozhodli se navštívit radnici a v ní informační centrum pro turisty. Téměř ihned po příchodu dovnitř se nás ptá pracovník, odkud jsme a co bychom asi tak potřebovali. Když jsme řekli, že jsme z ČR, cosi prohlásí a za chvíli nám nese letáček v češtině o Laa an der Thaya s tipy na procházku. Vše komentuje samozřejmě německy, ale velmi srozumitelně a bez přídavků rakouského nářečí. Bohužel nemáme tolik času na kompletní prohlídku, takže poděkujeme slušně za tip a odcházíme. Aby však náš zážitek byl ještě větší, pracovník se s námi loučí základní češtinou, tedy slovem "Nashle". Vow, tomu se říká péče o návštěvníka. Ve srovnání s infocentry v českých městech je úroveň tohoto pracovníka úplně někde jinde, tedy výše...

Odjezd směr Vídeň a dále Bratislava...

Je devět hodin a my sedíme v příměstské soupravě směr Vídeň. Cestou do Vídně na stanici Praterstern se neudálo nic moc zvláštního, v poklidu jsme posnídali a krátce se pozdravili s partou holek ze Šanova, které jely do Vídně na nákupy.

V 10:19 jsme přijeli do stanice Praterstern, kde jsme přestoupili na další příměstskou linku, kterou jsme jeli na nové vídeňské hlavní nádraží, ze kterého jsme v 11:00 odjeli mezistátním osobním vlakem kategorie REx do Bratislavy, Petržalky.

Na částečně již fungujícím hlavním vídeňském nádraží

Po cestě vidíme několik dalších odbočení, vůbec poprvé v tomto dni jsme zkontrolováni, ovšem do Petržalky za jízdné nepřiplácíme, rakouská četa je v tomto směru benevolentní.

Po příjezdu do Bratislavy si dáme menší oběd v jednom z bufetů před nádražím a poté jdeme na zastávku linky 93, která nás rychle dopraví do centra na zastávku Kapucínska. To už jsme poblíž centra města, a protože máme dost času do odjezdu vlaku společnosti RegioJet do Komárna, nasedáme na tramvaj 5 směr Karlova Ves. Projíždíme tunelem pod hradem, dále tramvaj jede po samostatném tělese, ovšem zatím poměrně rychle.

Horší situace nastává v momentě, kdy nastupujeme do linky 4 a jedeme až na konečnou Dúbravku...

Ač trať jede stále po samostatném tělese uprostřed silnice, výhody moc nevyužívá, protože trať je v dezolátním stavu. Po příjezdu na konečnou jsme plánovali jet do centra rychlým autobusem, ale ten ve svátek nejezdí, takže jsme sedli opět na tramvaj číslo 5 a jeli zpět. Tentokrát si už více všímáme stavu tratě. A je to místy opravdu zajímavé. Betonové panely jsou místy od sebe oddělené, takže samotná kolej je v daném místě přibližně 4 cm nad zemí, místy jsou betonové panely v různé výšce, no, nedivíme se, že se v tomto úseku musí jezdit opravdu hodně pomalu...

Na zastávce Botanická zahrada vystupujeme a chceme jet linkou 6 do centra kolem Dunaje. Jenže ouha, linka 6 o svátcích nejezdí, musíme tedy čekat na linku 4.

V této chvíli to ale vypadá, že náš výlet do Komárna je v ohrožení, protože asi nestihneme vlak. A bohužel nám trvá nákup lístků na Šafaríkově náměstí moc dlouho a tramvaj číslo 2 nám ujíždí.

A co teď? Vlak do Komárna nestíháme, rozhodli jsme se tedy jít pěšky na hlavnou stanicu podívat se na odjezdy vlaků buď směr Záhorská Ves nebo směr Vídeň přes Marchegg.

Díky procházce na hlavnou stanici jsme si ale mohli detailněji prohlédnout krásy dnes již přes rok a půl zavřené trati. A že bylo místa na co koukat. Bohužel, zatím stále není jasné, kdy se trať opraví a celkově kdy se vůbec opraví i další tratě tramvají v Bratislavě. Následující fotky jsou bez komentáře...není divu, že se místy muselo jezdit i krokem.

Bez komentáře...

Jenže ouha, postavili jsme se do špatné fronty, takže jsme nestihli koupit rychle jízdenku k hranicím na vlak do Vídně. A vlak do Záhorské Vsi jede až moc pozdě.

Takže volíme návrat linkou 93 do Petržalky a pak vlakem do Vídně.

V 15:30 odjíždíme tentokrát spojenou jednotkou Talent, ve které ale únavou trochu pospáváme. Po půl páté jsme dorazili na stanici Wien Meidling a přemýšlíme, kam dále. Domů do Brna se nám ještě nechce a jezdit jen tak někam Railjetem se nám taky nechce.

Nakonec vítězí volba jet se společností Wiener Lokalbahnen až do Badenu, na Josefské náměstí (Baden, Josefsplatz). Ačkoliv si každý z nás za jízdu touto pro ČR nezvyklou vlakotramvají musí připlatit 6,30 € (ovšem pokud bychom jeli každý sám, stála by jízdenka na jednu osobu ještě více, od dvou osob je zřejmě k dispozici sleva pro skupiny v rámci tarifu VOR), je jízda až na konečnou opravdu zážitkem.

Čekáme na příjezd vlakotramvaje u nádraží Wien - Meidling

Chvíli jedeme ještě normálně po tramvajové trati, brzy však najíždíme na vlakovou trať, která je většinou dvoukolejná. Vlakotramvaj má dva vozy, vpředu je novější, nízkopodlažní vůz, my ale sedíme v druhém voze, který je vysokopodlažní.

Po půl šesté přijíždíme na konečnou v Badenu, která je zakončená jako úvrať a jdeme pěšky na hlavní železniční nádraží. Času je pořád dosti, jedeme tedy osobním vlakem na Wiener Neustadt, kde přestupujeme na osobní vlak do Šoproně. Ačkoliv vlak odjel se zpožděním asi 7 minut, po cestě jsme zpoždění zkrátili díky rychlé jízdě motorovým vlakem. Jeli jsme dieselovou jednotkou řady 5047, kterou bych přirovnal k jednotkám 810, neboť je taktéž na mnoha tratích v Rakousku používána. Na rozdíl od našich "osmsetdesítek" bylo ale pamatováno na vyšší pohodlí, sedadle v 5047 jsou mnohem pohodlnější a rovněž okna jsou lépe řešená.

Krátce po sedmé hodině jsme v Šoproni. Po půl osmé se vracíme zpátky do Vídně opět jednotkou Talent, a protože jde o elektrickou jednotku, vyzkoušíme v rámci této jízdy jinou trať do Vídně.

Na stanici Wien Meidling přijíždíme v 20:49, a protože do odjezdu nočního vlaku do Břeclavi zbývá dost času, jdeme pěšky na západní nádraží, kam přicházíme před půl desátou. Tentokrát ale jdeme jinými uličkami oproti těm, které jsem použil ve středu.

A dobře jsme udělali, že jsme šli pěšky a nečekali na Meidlingu na noční vlak 406 Chopin. Oproti středě je Chopin tentokrát dosti plný, zejména na stanici Meidling nastupuje opravdu hodně lidí a jsme rádi, že jsme si svá místa už obsadili.

Ve vlaku na mne doléhá spánek a tak když už jsme konečně v Břeclavi a ptám se Jakuba, jestli vůbec přišla kontrola, je mi řečeno, že ano. Tedy, kontrola jízdenek v Rakousku byla, ale asi jsem tehdy spal jak špalek a rakouský průvodčí se mne rozhodl nechat spát...

Navazující EN 476 Metropol z Budapeště ale má opět menší zpoždění a tak do Brna přijíždíme krátce po jedné hodině a rozjezd nestíháme. S Jakubem jdu alespoň pěšky městem na Moravské náměstí, kde už na rozjezd ale dlouho nečekám a doma uléhám přibližně ve dvě hodiny ráno.

I přes tento problém s pozdějším příjezdem jsem však s výletem spokojen a těším se na další...-mir-

Poznámka: Všechny fotky jsou od Jakuba Moučky, který se mnou cestoval a touto cestou mu děkuji za jejich poskytnutí.