Dnešním článkem bych Vás rád pozval na Neviditelnou výstavu. Navštívil jsem ji o minulé neděli a protože se mi výstava opravdu líbila, chci se touto cestou podělit o své dojmy a třeba i někoho ze čtenářů nalákat :)
O Neviditelné výstavě jsem slyšel od kamaráda, který tuto výstavu navštívil loni v létě. A když mi jedna moje kamarádka z Prahy výstavu rovněž doporučila, bylo mi jasné, že po zkouškách se do Prahy vydat prostě musím. A tak jsem se minulou neděli konečně vypravil do Prahy na tuto výstavu.
Původně jsem objednal v Praze u známého rezervaci na 12:30, ale nakonec jsem na Karlovo náměstí přijel s menším zpožděním, ale ničemu to nevadilo, toho dne moc plno nebylo a tak jsem zaplatil studentské vstupné (170 Kč) a v 13:00 byl pozván ke vstupu do neviditelné části výstavy. Neviditelná výstava má totiž dvě části: viditelnou a neviditelnou. V té viditelné si můžete prohlédnout, jak vypadá psací stroj pro nevidomé pro zápis Braillova písma nebo karty. Zavazadla a kabáty si můžete odložit do skříněk, jejichž dvířka mají stručné informace o různých poruchách zraku.
Před vstupem do neviditelné části jsem neopomněl sundat si brýle a samozřejmě jsem nechal mobilní telefon ve skříňce.
Spolu se sedmi dalšími návštěvníky tedy vstupujeme zařazeni "ve vláčku" do neviditelné části, kde nás pohltí absolutní tma. Od této chvíle až do okamžiku, kdy projdeme neviditelným územím, tedy nevidím vůbec nic. Vnímám jen tmu. A hlas průvodkyně Terezy, která na nás již čeká. Dozvídáme se, že po cestě nás nečekají žádné schody, semtam se ale může vyskytnout určitá terénní nerovnost.
A netradiční prohlídka začíná. Ocitáme se v bytě a jak procházíme bytem a dotýkáme se stěny, zjišťujeme, že kolem nás jsou umístěny různé předměty, například kuchyňská linka či topení. V další části výstavy jdeme do ruchu velkoměsta: narazíme tedy na odpadkový koš, trabanta, po chvíli i moped...
Celou tu dobu si povídáme s průvodkyní o tom, jaké to je nevidět. Respektive, v případě Terezy vidět jen trochu (naše průvodkyně Tereza je slabozraká a částečně tedy vidí).
Dále jsme se ještě prošli lesem, kde je i malý mostek, potom jsme šli do galerie a prohlídku zakončili v neviditelném baru.
Celou tu dobu během prohlídky samozřejmě bylo postaráno i o zábavu, neboť jsme se občas zamotali v prostoru a Tereza nás musela trochu korigovat, kudy máme jít. Každý jsme měli číslo (od 1 do 8).
Na závěr před návratem do světa, kde opět uvidíme, nám Tereza poradila dívat se zpočátku do země a mhouřit oči.
Trochu se mi motá hlava, když jsem vylezl na světlo, ale zážitek je to unikátní.
Po skončení prohlídky jsem si ještě krátce popovídal s Terezou a pak jsem již z výstavy odešel.
Jak už jsem naznačil na začátku, Neviditelná výstava se mi opravdu líbila a mohu ji jen doporučit i Vám, čtenářům mého blogu. Stojí to fakt za to.
Výstava je na Novoměstské radnici v Praze (Karlovo náměstí 1/23) a trvá až do letošního července. Návštěvu výstavy doporučuji objednat přes jednoduchý rezervační systém na stránce Neviditelna.cz či přímo zavolat. -mir-
