Reportáž z Labyrintu aneb další brontosauří víkendovky

Je pátek večer, 9.10.2015 a já čekám s několika dalšími účastníky v Hostivici na nádraží. Nedaleko odtud proběhne další víkendovka Zeměchval, s mystickým názvem Labyrint...Ale už jen cesta sem byla tak trochu labyrintem...

Ale pěkně po pořádku. Cesta do Hostivice skutečně byla neobvyklá. Ačkoliv jsem z Brna, nepřijel jsem na místo srazu od Prahy, ale poněkud nezvykle od Kadaně. A to ještě dobré čtyři a půl hodiny před vlastním srazem. Důvod byl prostý - předtím jsem se zúčastnil výletu zvláštním vlakem z Loun do Kadaně přes Vilémov u Kadaně v rámci konference Českých drah v Lounech.

A právě tento výlet byl tak trochu oříškem, kdy jsem se na jednu stranu chtěl zúčastnit na maximum výletu pořádaného právě Českými dráhami (v rámci programu byla i návštěva elektrárny Tušimice), ale současně jsem musel stihnout cestu do Hostivice. A při plánování a komunikaci s organizátory exkurze samotné, respektive této víkendovky, se ukázalo, že je to trochu komplikované, protože některé věci nelze garantovat, ale to už patří k životu...

Řešení jsem tak našel v podobě účasti na dopoledním výletě alespoň do Kadaně, kde jsem se rozloučil s hlavním organizátorem celé konference, panem doktorem Hrabáčkem (jemuž tímto děkuji za trpělivost při komunikaci s mojí osobou před samotnou konferencí :-) ) a také několika dalšími mladými účastníky a dále jsem již vlakem po vlastní ose cestoval s přestupy do Hostivice.

V Chomutově jsem napsal smsku Kukličce s dotazem, co mám dělat v tom mezičase. Špatnou zprávou mi bylo to, že nic moc. Nemám totiž chodit dopředu do kláštera, takže si mám akorát tak prohlédnout město. Aha, no jo vlastně, Rathovo. Ale pryč od politiky, ta sem teď moc nepatří. Město samotné se mi docela líbilo, prohlédl jsem si revitalizovaný potok, všiml si satelitního městečka na dohled a odlovil jsem si jednu kešku. Na závěr jsem se stavil na teplý nápoj a zákusek do místní cukrárny. A když to tak vezmu, tak i cesta samotná z Chomutova byla zajímavá. Hned kousek za Chomutovem projížďka tunelem u Droužkovic, pak zajímavá příroda v okolí tratě a pohled na muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka...

Ale to už jsem se vrátil na nádraží, kde se potkávám s první účastnící a společně diskutujeme o naší výbavě. Zjišťuji, že asi jsme každý dostali trochu jiný seznam, já mám s sebou karimatku, slečna ne. Potom již přijíždějí další účastnici a také jedna z organizátorek. Společně si zahrajeme několik seznamovacích her a potom již, po příjezdu posledních účastníků, vyrážíme směr františkánský klášter v Hájku za Hostivicí.

Ale ouha, již bez orgošky Lenky. Ale také vybaveni několika veselými i seznamovacími úkoly. A mapou, podle které jsme se však nejprve pořádně nedokázali zorientovat, takže výsledek je ten, že jsme na místo samotné dorazili poněkud později oproti očekávání orgů. A to navzdory tomu, že jsem se po Hostivici odpoledne pohyboval a mohl jsem tedy najít správnou cestu :-)

Před klášterem samotným na nás již čeká poslední z účastníků, Tomáš. Ukazuje se, že už na nás po svém příjezdu na místo autem čeká docela dlouho. Takže hurá, pojďme dovnitř do kláštera. Ohlásíme se zaklínadlem "Kdo to tluče na obruče?" a brána se sama otevře a můžeme tak vstoupit do prostro kláštera. Zde nás orgové rozdělí do dvojic a naším cílem je najít v chodbě dominové kostky a postupně je správně poskládat na kartu. Se Sárou mám úkol brzy hotový, takže vyrážíme po schodech na recepci.

Vyplňuji několik papírů, platím poplatek 90 Kč a zdravím se s dalšími orgy. Ti jsou příjemně překvapeni tím, že jim vyřizuji pozdravy od Čendy a Martina, kteří se rovněž zúčastnili konference Českých drah (a já jsem se s nimi seznámil až během neformálních diskusí v rámci rautu) a díky tomu, že jsou též aktivní v Hnutí Brontosaurus (Čenda dokonce přímo v Zeměchválách), tak orgy této víkendovky znají :)

Seznamujeme se také s otcem Vianneyem. V mezičase se zabydlujeme v pokojíčcích. Spokojeně volím horní patro palandy, to doma nemám :-) Pak už je večeře, uvítání a pokyny. Jedním z pokynů je také zapsání se do seznamu, který ze dvou hudebních nástrojů chceme raději následovat, tj. jestli housle či flétnu. Důležitá především je celovíkendová hra v podobě hledání schovaných bludišťáků, kteří se budou schovávat na různých místech kláštera. Kdo najde bludišťáka, musí pro jeho získání splnit zadaný úkol. Ty jsou samozřejmě vtipné, takže nás čeká průběžně velká zábava :-) Ale to je již čas jít spát.

Sobota

Ráno budíček, rozcvička v podobě běhu po přízemí kláštera. Potom již snídaně a hurá do práce :-) A současně už někteří z nás hledají bludištáky a plní vtipné úkoly :-) A že jí bylo hodně, opravdu jako na kostele. Ale přesto jsme odstranili náletové dřeviny, plevel, zarovnali terén ve sklepě...pro siláky byl také speciální úkol v podobě stěhování nábytku z přízemí do skladiště v prvním patře. A ti nejzručnější z nás spravovali nářadí. V něm jsme objevili i odložené varhany a tak jsme si na ně chvíli zafoukali. Užuž jsme plánovali na večer koncertík, ale tento nápad nám bohužel zatrhl přímo sám otec Vianney :-) A protože tato víkendovka byla součástí akce 72 hodin, udělali jsme si při práci také společné foto :-)

Pak už ale byl čas na oběd. Po něm byl polední klid, který mohl každý z nás využít po svém :-) Já jsem větší část volného času obětoval ve prospěch poznání historie kláštera a návštěvy Lorety s výkladem pana otce Viannneye.

Po poledním klidu jsme se sešli v přízemí kláštera poblíž zahrady. Naším úkolem bylo si vzít na krk provázek s klíčem, na který nám orgové již dopředu přilepili papírek s naší dobrou vlastností a k tomu do ruky kolíček s nalepeným papírkem něčeho, čeho se bojíme. Poslední prvkem výbavy byl kamínek opět s přilepeným papírkem naší špatné vlastnosti. Jen už nevím, kdy jsme vlastně tyto papírky vypisovali, patrně v pátek večer.

Kolem očí jsem si zavázal šátek a dále už jsem se musel řídit jen svými zbývajícími smysly. Cílem bylo najít ve dvoře kláštera vzkaz, jenže nikdo z nás netušil, co vlastně hledat. Naštěstí tu byly bludičky, které svým cinkáním zvonků nás sice mohly zmást, ale také nám pomoci. Poprvé mi však bludička moc nepomohla, dokonce jsem shodil nějaký květináč, ale napodruhé už mne dovedla ke zdi, kde jsem objevil vzkaz zavěšený na provázku. To ale nebylo tak snadné, protože nejprve jsem si chtěl jedno písmeno pro sebe ukořistit, podruhé se mi podařilo sundat provázek, na kterém byla písmena zavěšená. Naštěstí orgové hlídali, aby nedošlo k narušení hry :-) Pak už mi konečně došlo, že jde o písmena a že jde o vzkaz. Ten jsem četl docela svižně, což se zřejmě nemuselo líbit ostatním bloudícím, kteří teprve luštili, co to vlastně je. Tak se omlouvám :-)

Jdu za hudbou a modeluji svůj strach

Vzkaz byl jasný - mám jít za hudbou, která zněla na dvoře. V mém případě jsem měl jít tam, kde zněly housle, ale asi jsem je přeslechl a došel jsem za flétnou. Na místě jsem se posadil a meditoval na karimatce. Za nedlouho dorazili další účastníci a dostali jsme společně pokyn, že si máme vzít keramickou hlínu a z ní vymodelovat svůj strach. Samozřejmě poslepu a hlavně jen pomocí jedné ruky. Což bylo velice náročné. Potom jsme měli své strachy spojit dohromady, opět stále poslepu, jednou rukou a bez komunikace.

Teprve potom jsme si mohli sundat šátky a opět vidět. Potom jsme měli diskutovat o tom, co jsme vymodelovali a proč. Já osobně jsem vyjádřil strach ve formě klece. Po této diskusi jsme se dozvěděli, že můžeme vyrazit ven před klášter. Ale ouha, sotva naše skupinka vylezla ven, zjistili jsme, že nějak netušíme, co dále. Druhá skupinka vesele stojí o kus dále, něco na nás volá a my nechápeme, co po nás chtějí. Aby však hra úspěšně pokračovala, přišla za námi orgoška Lenka a řekla nám, že jsme si jaksi měli přečíst vzkaz na dveřích. Jo aha :-) Tak ten jsme neviděli. V něm stálo to, že následující úsek musíme zdolat tak, že použijeme méně nohou a někdo také bude muset jít po zemi pomocí rukou. V mém případě to bylo jednoduché - vzal jsem jednu z účastnic na záda a onen kousek s ní snadno přešel. Dalším úkolem byla šifra, se kterou jsme si nejprve moc nevěděli rady, takže Lenka nám dala nápovědu výměnou za to, že jsme jí udělali hromadně hobla asi dvanáctkrát. Pak už bylo luštění snadné a naším úkolem bylo vyrazit do zahrady.

Z ní byl pěkný pohled na přistávající letadla, ovšem hlavně nás zde čekaly stíny. A začala bojovka. Cílem bylo pověsit na plášť stína kolíček s naším strachem. Aby to však nebylo tak jednoduché, stíny na nás mohly zaútočit svým světlem. Proto jsme se museli pohybovat opatrně a se zrcátkem, aby nás stíny neosvítily zepředu. A pokud ano, zkameněli jsme. V takovém případě jsme mohli být vysvobozeni jedině tak, že nám jiný účastník věnoval na krk svou dobrou vlastnost. Nakonec to bylo trochu i o taktizování :-) Strachů jsme se úspěšně zbavili, nyní následovala poslední část hry. Ta už byla oddechovější. Abychom se dostali zpátky do kláštera, museli jsme odložit své špatné vlastnosti na misku vah a tím zvednout druhou misku s hořící svíčkou, díky které chytl provázek a my jsme tak mohli vstoupit k srdci Labyrintu. Zde nás již čekali ostatní orgové. A protože jsme se úspěšně zbavili strachu i špatné vlastnosti, dostali jsme za odměnu každý jeden malý hrášek jako památku. A samozřejmě, jestli chceme, můžeme si jej zasadit (což jsem však zatím neudělal a hrášek mne tak společně s druhým talismanem provází v brašně na foťák).

Následovala společná večeře a individuální program. Kdo chtěl, přidal se k hudební produkci kytary, někdo ještě našel bludišťáky a plnil úkoly.

Neděle

Nedělní ráno bylo poslední možností setkání s panem otcem Viannneyem. Tentokrát ne ve formě společného jídla (a jak je zvykem u tohoto článku, také společným poděkováním za jídlo), ale společné bohoslužby v Loretě. Ta samozřejmě nebyla povinná.

Před snídaní jsem nalezl další bludišťáky, kteří byli poměrně vtipní. Zatímco doposud jsem měl někomu věnovat nějaký dárek, respektive v jednom případě udělat rychlý výzkum toho, kdo studoval jakou střední školu, tak jsem si našel dva opravdu zábavné úkoly. Jeden spočíval v tom, že jsem se měl neustále následující dvě (nebo tři?) hodiny ptát, jestli už bude sněžit. Druhý pak byl o tom, že jsem měl během následujících dvou (nebo tří) hodin pořád někomu něco oznamovat. Což v kombinaci s otázkami na sněžení bylo opravdu vtipné :-)

Po snídani nás Diego poprovedl po prostorách kláštera. Navštívili jsme tak pokoje, které doposud čekají na opravu, všimli si místy chybějících skel v oknech a také si prohlédli půdu, kde jsme si zazvonili na zvon :-)

Pak už následoval úklid a protože jsme o víkendu také dost topili v kamnech, tak také nanošení dřeva ze zásob v dřevníku do kuchyně. Poslední oběd, při něm vyhodnocení bludišťákové soutěže a to už byl čas vyrazit směr nádraží v Jenči. Ještě společná fotka před klášterem, rozloučení s Tomášem, který se nabídl, že autem odveze zájemce na jih Prahy a hurá na vlak. Pravda, chvíli jsem zvažoval, že bych využil nabídky Tomáše také, ale nakonec jsem se rozhodl vyrazit poctivě na vlak. Navíc bylo krásně slunečno a než jsme nastoupili do vlaku v Jenči směr Prahy, tak proběhla ještě rekapitulace a hodnocení. Vyjádřili jsme se k tomu, co se nám líbilo i k tomu, co se nám nelíbilo a zlepšili bychom. Negativa však prakticky nebyla, ačkoliv z mého pohledu jsem si myslel, že odpolední hra bude akčnější a více při ní sami poznáme klášter a podíváme se na místa, která jsme procházeli až v neděli. Bohužel to však z důvodu bezpečnosti nebylo možné. Nicméně poděkoval jsem především Kukličce za trpělivost při komunikaci před touto akcí ohledně mého příjezdu. Informace se totiž ke mně dostávaly jen pozvolna a vlastně teprve ve čtvrtek v Lounech na konferenci jsem se domluvil s organizátory exkurze, že tedy pojedu alespoň do Kadaně.

A v 14:47 jsme vyrazili společně vlakem do Prahy. Tímto vlakem jsem však nakonec nejel až na Masarykovo nádraží, ale pouze na Veleslavín, kde jsem společně se Sárou vystoupil a pokračovali jsme společně metrem. Já potom již z Áčka vystoupil na Můstku na Béčku a směřoval na jih Prahy za kamarádem, u kterého jsem si odložil věci, zcivilizoval jsem se a po jednom setkání s jeho kamarádem jsme si zašli večer na Marťana. Ale to už je trochu jiné povídání, ale byla to skvělá tečka za krásným víkendem ve společnosti milých lidí a také i konferencí Českých drah v Lounech. -mir-

Odkazy

Akce 72 hodin

Stránky Františkánského kláštera v Hájku

Reportáž z víkendovky v Jeseníkách o předchozím víkendu