61 hodin o vodě

Nastalo nám jaro, tedy doba půstů. Rozhodl jsem se tedy zjistit, co se mnou udělá to, když na necelé tři dny přestanu úplně jíst a budu jen pít vodu. Je pravdou, že půst jsem plánoval držet již začátkem března, to jsem ale od tohoto kroku byl odrazen, protože jsem měl v úmyslu začít půst v neděli večer. Nakonec padlo rozhodnutí zkusit půst o posledním březnovém víkendu, neboť konkrétně na tento víkend jsem si konečně nenaplánoval žádný povinný, respektive nepovinný výlet a zůstal jsem v klidu doma. To se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí.

Start  - čtvrtek 27. března 2014

Ráno jsem posnídal šest toastů s marmeládou, k tomu jsem si dal misku s mlékem a cereáliemi a kiwi. Na svačinu jsem si dal jablko, na oběd zapečené těstoviny s brokolicí. Potom později jogurt s cereáliemi, balíček cereálních sušenek a trochu Goji (kustovnice čínská, úžasný zdroj vitamínu C). Později odpoledne jsem zbaštil perník a protože jsem byl na kole, popíjel jsem vodu, do které jsem vymačkal trochu citrónu.

Poslední jídlo dne byla polévka-boršč a k tomu jsem vypil dvě sklenice kvasu. Polévku jsem dojedl v asi 19:30, druhý kvas jsem dopil potom v asi 20:35.

Den předtím, tedy ve středu své rozhodnutí oznamuji na neformálním posezení brněnské esperantské mládeže v jedné restauraci. Toto rozhodnutí však zajímá pouze jednoho z nás, neboť tento kamarád rovněž drží pravidelně půsty. Ale pokud mne paměť neklame, tento kamarád drží půsty z náboženského hlediska a má tedy právo sníst jedno jídlo denně. Já však jdu zkusit jinou (vyšší ?) ligu...

To naopak ve čtvrtek mé oznámení o půstu jinému kamarádovi při setkání u boršče a kvasu vyvolává spíše pousmátí a pochyby, jestli mi něco není.

Není. Jen to chci zkusit.

Domů přijíždím krátce po deváté a čas 21:00 tedy považuji za oficiální start, od kterého jsem o vodě.

V 21:55 se vážím, má váha je 83,3 kg, k tomu si dávám první sklenici vody. Obvod pasu kolem pupku je 92 cm. Zdá se mi, že žaludek trochu buble, nicméně to může být důsledek toho, že jsem si dal večeři poměrně lehkou. Dát si k boršči ještě něco navíc, asi by to bublání nebylo. Ale budiž.

Den první - pátek 28. března 2014

Ráno je klidné, v 7:20 se vážím, váha je 82,1 kg. Že hned nesnídám, problém není. Ostatně se snažím řídit tím, že pokud to jde, nesnídám okamžitě po probuzení, ale minimálně po ranní procházce se psem, někdy i později.

Odcházím do práce. Je to trochu zvláštní, v batohu skoro nic nemám (obvykle si do práce jídlo beru). Přesto mám "vodní výzbroj", tj. dvě flašky o objemu 1,5 l. Tedy 3 litry, které budu mít odpoledne k dispozici.

V 9:45 žaludek trochu kručí, ale sklenice vody pocit hladu zahání.

Krátce po desáté máme v práci pauzu na kafe, probíráme novinky ze života i z dění ve firmě. Místo kávy piju vodu, jinak skoro žádná změna. A ano, nejím pochopitelně ani čokoládová vajíčka, která dovezl šéf ze Švýcarska.

Celý zbytek dopoledne vodu průběžně piju. Po půl druhé odcházím z práce a jedu směr Masarykova čtvrť, kde mám sraz s jednou slečnou. Jelikož ale z místa práce je špatné spojení, tak se mi nabízí jít od zastávky Čápkova přes ulici Grohova až na náměstí Míru pěšky. To není zrovna malý výšlap, nicméně zvládám to bez potíží. Nahoře v parku pochopitelně doplňuji tekutiny...

Čekám na slečnu, nicméně brzy zjišťuji, že si slečna spletla konečnou, takže jedu do Obřan, kde již slečna čeká u piva...

Slečna je pochopitelně poněkud zaskočena, proč jsem se rozhodl držet půst, ale budiž, je to mé rozhodnutí.

A jdeme na procházku do Bílovic nad Svitavou a zpět. To je skoro 10 km. V restauraci si slečna dává pivo a topinku, já prosím jen o vodu z vodovodu :-)

Bobřík hladu uloven

Je asi 20:50, tedy téměř skoro 24 hodin od doby, co jsem se rozhodl držet půst. Fajn, bobříka hladu jsem ulovil. Úplně poprvé v životě. Ani to nebolelo. Ale já budu pokračovat.

V 21:45 se vážím, má váha je 81,2 kg.

Kolem desáté jdu spát.

Den druhý  - sobota 29. března 2014

Ráno se probouzím, zjišťuji, že mi bylo pod peřinou nějak moc vedro, asi jsem si měl otevřít na noc ventilačku.

V 7:20 upíjím vodu. Jsem nějaký rozespalý, takže si dávám sprchu na probuzení, svaly mám nějaké ztuhlé. Ale vlastně je to logické. 10 km pěšky o vodě je poznat.

Váha je 80,8 kg. Jdu na malou procházku se psem.

Po návratu z procházky je mi nějak divně, trochu na zvracení. A skutečně, vyzvracím trochu jakési žluté tekutiny. Není to příliš dobré znamení, ale říkám si - fajn, prostě to bude chtít spíš klidový režim. Plán zkusit během půstu vyrazit na kolo, respektive zajít si do sauny, tedy asi padá. Ostatně svaly jsou nějaké ztuhlé...

V 9:15 se svaly uklidnily, v klidu si čtu, pocit na zvracení mizí, dál piju vodu.

V 9:45 je stav podobný: piju, tělo je v klidu...

V 11:00 si měřím obvod pasu kolem pupku - 88,5 cm.

Matka si dělá oběd, já nadále zůstávám jen o vodě.

V 15:50 se vážím, váha je již jen 80,4 kg.

Jdu ven se psem a kamarádem. Ovšem protože se cítím tak nějak zesláblý, tak moc daleko nedojdu a spíš jen sedím venku na lavičce. I když je pravdou, že za to může asi i mé sezení u počítače.

S kamarádem se pak vracíme ke mně domů a debata tedy pokračuje u mne doma.

Po sedmé odcházím kamaráda vyprovodit pod Lesnou. Dolů to není problém, horší je cesta zpět do kopce. Zjišťuji, že jakmile se zastavím, tak mi rychle tuhnou nohy. A odnos tašky s šesti konzervami pro psa z auta se ukazuje také nějaký náročný. A to jde přitom o vzdálenost ani ne 70 metrů!

Po procházce (o délce asi 2 km) a odnosu konzerv je mi opět nějak hůře, opět mám pocit, že budu zvracet. Nakonec jsem žluté tekutiny vyzvracel více než ráno. Fuj. Bezva, jsem unavený, v těle cítím teplo, cítím jak tělo pracuje a snaží se odbourávat "nepotřebnosti".

Ve 20:20 se vážím, váha je 80,1 kg.

Na noc nechávám otevřené obě ventilačky a kolem deváté jdu spát.

Den třetí - neděle 30. března 2014

Vstávám v 7:25 zimního času. Trochu se mi motá hlava.

Dojmy z noci? Přibližně do půlnoci se mi nedařilo usnout, neboť si tělo usmyslelo, že ještě bude pracovat. Asi půl hodiny před půlnocí jsem šel na záchod vykonat malou potřebu, pak už je klid. Dokonce se mi po zbytek noci zdají nad ránem sny nejprve o tom, že jsem byl na jakémsi školení kdesi v Londýně, pak pro změnu na horách, kde jsem sjížděl jakousi bobovou dráhu. To předchozí noc nebylo.

V 7:30 se vážím, váha je 79,2 kg. Super :-) ! Opět začínám cítit, jak mi tělo začíná pracovat a zbavuje se "nepotřebností".

Před osmou odcházím s matkou do Billy. V obchodě si připadám nějak malátně, lépe je mi na čerstvém vzduchu. Nákup u pokladny přebírá hlavně matka, já jen "tupě stojím a čumím". Ale velký nákup každopádně zvládnu odnést. Ovšem ve chvíli, kdy nastoupím do výtahu, je mi zas tak nějak malátně.

Asi v 9:25 jsem byl na záchodě. Kupodivu jsem vykonal velkou potřebu, nicméně mnoho toho nebylo.

Pro tentokrát konec

Je 10:00 zimního času, tedy 61 hodin od zahájení půstu. Původně jsem měl v plánu zkusit být 72 hodin o vodě, nicméně si říkám, že nastartování trávení bude chvíli trvat, takže pro tentokrát to ukončím dříve. Nakonec 61 hodin o vodě, tedy 2 a půl dne není na začátek vůbec špatný výkon, říkám si. Zejména za předpokladu, že jsem ani neměl zkušenosti s jednodenními půsty.

Každopádně je pravdou, že ve chvíli, kdy půst končím, se cítím celkem dobře, takže bych asi mohl nějak fungovat. Ale už toho nechme.

První jídlo, které si dávám, je nastrouhaná mrkev s jablky. Postupně jsem zbaštil dvě misky. Pochopitelně velmi pomalu a neustále jsem k tomu pil i vodu.

Asi ve dvě si dávám vlažné brambory s dušenou zeleninou. V 14:20 zimního času je váha 79,7 kg. Cítím se sytý, tělo dostává novou energii, chodí se mi snáze. Krásný pocit.

O půl šesté zimního času si dávám pšeničné vločky s ořechy, brusinkami, rozinkami a tvarohem. Úžasná dobrota. Chutná mi to více než jisté sladké cereálie od firmy Nestlé.

Na večeři jsem si dal repete oběda. V 21:30 zimního času, tedy 72 hodin od zahájení půstu jdu poprvé na velkou potřebu, oproti ránu už je toho víc.

Dny poté

V pondělí ráno opět snídám vločky a tvaroh. V práci posvačím hlavně zeleninu, jen tak. Na oběd jsem si dal burgul se zeleninou. Večer tmavý chleba se sýrem a zeleninou.

V úterý ráno snídám jogurt a vločky. Na oběd jsem si dal zeleninovou polévku a opět burgul se zeleninou.

Ve středu si dávám poprvé i maso - tj. těstoviny s tuňákem a zeleninou. Dobrota.

Ve čtvrtek si dávám poprvé od půstu v práci kávu. Připadá mi, že chutná úplně jinak, výrazněji. Taktéž malé čokoládové vajíčko je doslova extází pro mé chuťové buňky.

Večer pak jdu na pokec s bratrancem. Posezení se protáhlo, domů jsem dorazil ve čtvrt na čtyři ráno. Ale byl to dobrý pokec, během kterého jsem vypil celkem šest nealko-piv. Bratranec i strýc, který dorazil později, mají pro mé rozhodnutí být tentokrát ještě na nealku vcelku pochopení.

Shrnutí

Stálo to za to? Podle mne ano. Jestli si to budu chtít zopakovat ještě někdy? Určitě. A zkusím dát těch 72 hodin, tedy celé 3 dny.

Pár postřehů navíc, které jsem v textu nezmínil:

1. Na rozdíl od kolegy blogera Pavla Koláře, který mne prostřednictvím svých dvou článků (první půst, druhý půst) k půstu inspiroval, jsem necítil nějaké zlepšení čichu a zraku. Ale platí, že nápad vyčkat s konzumací sladkého pár dnů se ukázal být dobrým, ten zážitek stál za to. Patrně je tedy zlepšení čichu individuální.

2. Na rozdíl od již zmíněného kolegy blogera nemohu říct, že jsem dokázal fungovat nějak extra výkonně. Ač mi sdělil, že sauna, respektive menší cyklovýlet je slučitelný. Takže nápad držet půst po víkendu během pracovních dnů a tedy doby, kdy chodím do školy, byl pošetilý. Z toho vyplývá, že pokud do toho půjdete poprvé, vyhraďte si na půst spíše víkend. Začněte jako já od čtvrtka večer, pátek by měl být absolutně bez problémů v práci / škole, veselejší to nejspíš bude v sobotu dopoledne (cca 36 - 40 hodin po startu).

3. Pijte hodně vody. Sice třeba i menší množství naráz, ale pijte často.

4. Zda po obnovení zažívání pojedete hned druhý den spíše nezdravé věci (hranolky, tučná jídla) či nikoliv, nechávám na vás. Podle mne ale je lepší začít zlehka, dát si prvních pár dnů spíše dietu.

5. Vzhledem k tomu, že v sobotu jsem se cítil večer opravdu hodně unaveně, doporučuji touto cestou před půstem spíše spát malinko déle, omezit ponocování, ranní kávu...

6. Budete-li se cítit nějak špatně (jako jsem se cítil v sobotu ráno a večer, že mi bylo na zvracení), doporučuji v danou chvíli zvolnit tempo, v klidu si sednout, napít se opatrně vody. Pokud už bude večer, zvažte variantu, že půjdete prostě spát dříve než normálně. I když ten spánek do půlnoci ze soboty na neděli nestál za moc, po půlnoci byl klid a tělo si odpočalo.

7. Reakce okolí. U několika spolužáků z fakulty reakce spíše pozitivní, setkal jsem se ale i s reakcí, jestli jsem se nezbláznil a jestli jsem si nedal alespoň kebab při tom :-)

8. Každopádně jsem rád, že jsem toto novoroční předsevzetí úspěšně splnil...

A to je vše. Pokud jsem tím někoho inspiroval, napište mi potom, jak se vám dařilo. A díky předem za vaše názory a karmu. -mir-