Svezte se se mnou MHD – reportáž

Na sobotu 14. září jsem se rozhodl se svým kamarádem Markem Blahušem uspořádat v Brně neobvyklou dobrovolnickou aktivitu, při které jsme chtěli využít a představit výhody našich ročních dospěláckých šalinkaret (předplatních jízdenek). Oba dobře víme, že o víkendech a svátcích s námi může zdarma cestovat jedna dospělá osoba a až tři děti do 15 let, čehož jsme již dříve občas využili a svezli takto několik našich kamarádů. Pořád jsme však měli v hlavě, že některý víkend bychom mohli zkusit nabídnout cestování lidem, které náhodně potkáme, jak si kupují jízdenku v automatu, případně mají v ruce nachystanou jízdenku a my je oslovíme s nabídkou bezplatné cesty...

Přípravy na tuto akci zahrnovaly diskusi o tom, jaké lidi se budeme snažit oslovovat, co si na akci vzít, a hlavně výrobu informačních letáčků plus dvou kusů cedulí s textem „SVEZTE SE SE MNOU bezplatně tam, kam potřebujete“.

Akce začíná

Sraz jsme si domluvili na osmou hodinu ranní na hlavním nádraží v hale, kde mi Marek předal polovinu vytištěných letáčků a také jednu již zmíněnou ceduli. V 8:10 vyrážíme na zastávku tramvají k automatům na jízdenky.

Jenže ouha, stojíme už asi deset minut na nádraží a ač sem přijíždí mnoho tramvají a s nimi i cestujících, nikdo nemá zájem si kupovat jízdenky. Jediným zpestřením nám je paní, která si nás nejen všimla (koukali po nás snad všichni cestující z projíždějících tramvají), ale i přišla až za námi, aby nám řekla, že nám drží palce a že na stejnou roční základní jízdenku někdy vozí celou rodinu. Dali jsme jí letáček.

Náš letáček

Když si pak konečně jeden muž u automatu kupoval jízdenku, zkusili jsme mu nabídnout možnost svezení, ale neměl zájem.

Rozhodujeme se tedy jít pokoušet štěstí na nedalekou zastávku trolejbusů, ovšem ani to nepomáhá. Je zde ještě méně lidí, takže se vracíme zpět na zastávku linek č. 4 a 9 směr Česká, kde ještě chvíli možnost svezení nabízíme, ale je asi ještě pořád příliš brzo ráno, takže se nám nedaří.

Itinerář

Legenda:

• Haškova – Hlavní nádraží (Mirek): 6,38 km, 25 min
• Stránského – Mendlovo náměstí (Marek): 4,035 km, 10 min, 1 dospělý, 20 Kč
• Mendlovo náměstí – Hlavní nádraží (Marek): 1,623 km, 8 min
• Hlavní nádraží – Česká: 0,873 km, 5 min
• Česká – Královo Pole: 3,99 km, 13 min
• Královo Pole – Řečkovice: 3,327 km, 8 min
• Řečkovice – Dětská nemocnice: 6,559 km, 20 min, 1 dospělý, 25 Kč
• Dětská nemocnice – Jugoslávská: 0,486 km, 2 min
• Jugoslávská – Čertova rokle: 2,825 km, 8 min
• Čertova rokle – Kampus (Mirek): 9,862 km, 39 min, 1 dospělý a 1 dítě do 6 let v kočárku, 25 Kč
• Čertova rokle – Česká (Marek): 4,218 km, 14 min, 1 dospělý, 20 Kč
• Zelný trh – Životského (Marek): 2,046 km, 7 min
• Životského – Hlavní nádraží (Marek): 1,703 km, 6 min
• Hlavní nádraží – Osová (Marek): 4,595 km, 12 min
• Nemocnice Bohunice – Uzbecká (Mirek): 1,906 km, 4 min
• Běloruská – Osová (Mirek): 1,19 km, 3 min
• Osová – Královo Pole, nádraží: 9,723 km, 31 min, 2 děti do 15 let, 24 Kč
• Královo Pole, nádraží – Jehnice: 6,284 km, 14 min, tytéž děti po delším čekání, 24 Kč
• Jehnice – Antonínská: 9,022 km, 26 min, 1 dítě do 15 let, 12 Kč
• Antonínská – Česká: 0,742 km, 4 min
• Česká – Skácelova: 3,109 km, 9 min, 1 dospělý, 20 Kč
• Skácelova – Vrázova: 1,466 km, 4 min, 1 dospělý, 20 Kč
• Vrázova – Náměstí 28. dubna: 3,811 km, 10 min
• Zoo – Ečerova: 2,692 km, 6 min
• Ečerova – Mariánské údolí: 23,479 km, 72 min, 1 dospělý, 27 Kč
• Mariánské údolí – Jírova: 2,488 km, 6 min, 1 dospělý, 20 Kč
• Jírova – Novolíšeňská: 2,24 km, 3 min
• Novolíšeňská – Osová: 10,629 km, 26 min, 1 dospělý, 25 Kč
• Osová – Starý Lískovec: 0,935 km, 3 min
• Dunajská – Mendlovo náměstí: 4,727 km, 14 min
• Mendlovo nám. – Vozovna Komín: 5,115 km, 12 min, 1 dospělý, 20 Kč
• Vozovna Komín – Štursova (Marek): 0,632 km, 2 min, tentýž 1 dospělý pokr.
• Vozovna Komín – Halasovo náměstí (Mirek): 6,502 km, 19 min

Marek navrhuje zkusit přestupní uzel Česká, kde by snad mohlo být více lidí, takže jedeme devítkou na zastávku Česká. Ovšem ani zde se nedaří, na zastávkách je málo lidí a nikdo si jízdenky v automatu nekupuje. Svým postáváním s letákem ovšem přeci jen poutáme něčí pozornost: jeden řidič tramvaje linky č. 3 po nás koukal docela překvapeně, pravděpodobně však nápis nezvládl na dálku přečíst; pár dalších kolemjdoucích se na nás usmálo, ale svézt nepotřeboval nikdo.

Tudy cesta nevede, musíme na to jinak

Takže takto ne. V centru města asi neuspějeme, protože zde již jízdenky lidi většinou mají. Nuže, navrhuji tedy, abychom jeli do Králova Pole, k nádraží, tam třeba uspějeme víc. Ovšem, ani zde se nedaří. Automaty lidi nějak moc nezajímají, takže ne, toto stále není správné místo. Navrhuji proto jet autobusem linky 41 na konečnou linky č. 1 u sídliště v Řečkovicích, kde podle mých zkušeností z návštěv prarodičů nastupuje poměrně dost cestujících a někteří z nich si kupují jízdenku v automatu.

A můj předpoklad se naplnil - na konečné jedničky se úspěch konečně dostavil! Jeden pán si kupuje jízdenku v automatu, čehož si okamžitě všímáme a nabízíme svezení na naši jízdenku. On okamžitě souhlasí, že prý jasně a že potřebuje jet do dětské nemocnice, kde mu leží dítě, se kterým jinak jezdí zdarma jako doprovod dítěte do 3 let. Svým počínáním na sebe upoutáme pozornost i dalších čekajících cestujících, z nichž už ale všichni vlastní šalinkartu, takže jim věnujeme alespoň své letáčky.

Po cestě na zastávku Dětská nemocnice nám náš první spolucestující Martin představuje projekt LETS, do kterého je zapojený a který je založený na směně výrobků, věcí a služeb pomocí lokální měny evidované na virtuálních účtech. Rozjíždí ho u nás jeho bratr podle anglického vzoru a jsou do něj prý zapojeni podobní nadšenci jako my.

U dětské nemocnice nám Martin děkuje za svezení a vystupuje. Já a Marek pokračujeme až na Jugoslávskou, odkud jedeme na můj návrh na konečnou tramvaje č. 9, tedy do Čertovy rokle na Lesnou.

V 10:21 z Lesné odjíždí devítka, ale my jsme tam přijeli asi už moc pozdě, protože všichni čekající cestující už jízdenky zřejmě mají. Jediným nakupujícím je jeden mladší kluk, který ale naši nabídku odmítá, protože jede až do Modřic, což je mimo Brno.

„A to takhle děláte každý víkend?“

Spoj odjíždějící v 10:31 už nám úspěch přinesl: Marek veze jednoho pána, který má namířeno na Zvonařku a odtamtud pak pojede autobusem do Znojma na vinobraní. Já zase doprovázím mladou paní, která jede až na zastávku Univerzitní kampus. Má v kočárku dítě, ale chybí jí zrovna bezplatný roční kupón pro doprovod dítěte.

Poprvé jsme tedy „přemluvili“ dvě osoby současně, takže se na zastávce Lesnická s Markem rozdělujeme a cestujeme každý jiným směrem. Zatímco já přestupuji s paní na trolejbus linky č. 25, pán, který jede s Markem do centra, se mu chce nějak odvděčit. Ačkoliv není našim cílem za svezení něco chtít, pozvání na malinovku na náměstí Svobody, kde právě probíhají pivní slavnosti, nešlo odmítnout.

Já jsem mezitím docestoval na Univerzitní kampus, kde jsem vystoupil, ale mnoho úspěchu tam nemám. Je tu moc málo lidí, takže popojedu linkou 69 na Uzbeckou, odkud docházím na zastávku tramvají Běloruskou a jedu osmičkou na Osovou, kde, jak doufám, opět někoho oslovím s nabídkou. Ze začátku se mi ale ani tam moc nedaří, protože všichni už mají jízdenky a mé nabídky svézt se zdarma nikdo nechce využít.

Na houby i za památkami

Nakonec jsem se dohodl s jednou paní, že svezu její dvě vnoučata na výlet do Králova Pole. Mezitím se ke mně znovu připojil Marek. Po cestě tramvají jsme zjistili, že naši cestující mají namířeno vlastně až do Ořešína na houby a v Králově Poli se k nim navíc přidá ještě jedna jejich známá s dalšími dětmi.

Ta známá se však nakonec někde zdržela, takže jsme společným čekáním na zastávce Královo Pole, nádraží strávili skoro 45 minut. Svému poslání vozit dnes dobrovolně lidi tam, kam potřebují, ale chceme dostát, takže vytrváme a ve 13:06 přece pokračujeme dál do Jehnic. Tam mají dnes kvůli výluce všechny autobusy linky 70 konečnou, na což jsme své spolucestující předem upozornili.

Na konečné v Jehnicích vyfotíme památník obětem první a druhé světové války, torzo barokní boží muky a kapličku. Inspirací je nám focení kulturních památek pod svobodnou licencí v rámci probíhající soutěže Wiki miluje památky.

¿Hablas español?

V Jehnicích se odehrálo zajímavé setkání - zčistajasna jsme tam narazili na učitelku ze Španělska, která se nás ptala na cestu do Ořešína. Nejprve se ptala, jestli umíme anglicky, a pak zjistila, že Marek umí dokonce i její rodnou španělštinu. Nakonec jsme se ustálili na němčině, kterou obstojně ovládala, protože dříve vyučovala v Německu. Německy ostatně předtím už nějaké instrukce dostala i od místních. Doprovodili jsme ji pěšky na půl cesty a po cestě si i pěkně popovídali. Samozřejmě jsme jí představili naši akci a z jazyků, kterými hovoříme, ji zaujalo také esperanto.

V Jehnicích bychom se rádi také trochu ohřáli a dali si něco teplého k jídlu, ale nedaří se. V první restauraci sice mají nekuřácký salonek, ale prý tam ve dvě začíná jakási soukromá akce. Na obecním zase nemají nekuřácké prostory, ale hlavně tam zrovna dneska nevaří.

Jdeme tedy zpátky na zastávku a ve 13:54 odjíždíme. Tentokrát s námi jede jedna starší paní s vnučkou. Dozvíme se, že houby prý nerostou, takže budou mít asi naši předchozí cestující smůlu. Vnučku mívá babička jen na víkendy, ale i tak jí manžel koupi celoroční jízdenky rozmlouvá, protože prý nemůže vědět, co bude za rok. Cestují zrovna za kulturou až do středu Brna, což nám ale nevadí, protože takto odpoledne už snad máme naději na někoho natrefit i v centru na České.

Lístek už sice máte, ale dneska si cvakat nemusíte

A skutečně, náš předpoklad se naplnil: Na České zpozorujeme mladého muže, který si kupuje do zásoby jízdenky z automatu. Proto ho hned oslovujeme s návrhem, že ho svezeme. Nejprve je z naší nabídky trochu překvapený a ptá se, jestli to nemá nějaký háček, ale po chvilce rád přijímá, takže za okamžik už spolu cestujeme dvanáctkou na zastávku Skácelova. Jmenuje se Martin, je ze Slovenska a řeč přijde mj. na jeho práci v IBM a na to, jak lze studovat jazyky na internetu. Když vystupujeme, věnuje nám Martin k našemu překvapení jako poděkování jednu z lahví borůvkového piva, které si právě zakoupil ve městě na pivních slavnostech.

O automat na zastávce Skácelova nepanuje žádný zájem, takže míříme k zastávce trolejbusu č. 30 směr Bystrc. Na ní si všímáme dvou slečen, z nichž jedna má v ruce jízdenku. Proto jim nabízíme svezení. Každá ale jedou jiným směrem a nakonec se dohodneme jen s jednou, protože už se s Markem nechceme příliš rozdělovat. Větší zájem měla ta, která cestuje jen pár zastávek na Vrázovu. Dále až na Náměstí 28. dubna už jsme pak zase jeli jen my dva.

V Bystrci přecházíme na zastávku Zoologická zahrada, kde ale také chybí lidé, kteří by si kupovali jízdenku v automatu. Rozhodli jsme se tedy jet až na konečnou tramvají k sídlišti na Ečerovu, kde snad spíše někoho oslovíme.

Od západu až na východ

A daří se. Prakticky hned po příjezdu vidíme, jak si v dálce u automatu jeden mladý muž kupuje jízdenku a kráčí pak dál směrem k nám, na zastávku náhradní autobusové dopravy. Proto ho hned oslovíme s nabídkou. Trochu se zdráhá, protože prý jede až do Mariánského údolí na nějakou akci, ale když uslyší, že to pro nás není problém, rád se nechá svézt. V 15:33 tedy začíná naše dlouhá cesta až na druhý konec Brna, kam jsme dorazili teprve v 16:45. Za tu dobu jsme vystřídali dvě tramvaje a dva autobusy a využívali čas i ke čtení. Zbyl ale i čas na rozhovor a náš spolucestující nám prozradil, že během týdne obvykle používá auto a MHD jezdí jen o víkendu za zábavou, takže se mu šalinkarta nevyplatí. Dnes jede na turnaj ve stolním fotbale. Za naši nabídku je rád, protože jinak by si musel koupit nejdražší jízdenku na hodinu a půl.

Konečně se mezitím také umoudřilo počasí, protože dopoledne dost pršelo.

V Mariánském údolí se zrovna koná hudební festival, ale my oslovujeme pána, který zrovna na účastníka nevypadá. Za našeho doprovodu se vydává autobusem v 16:54 na Jírovu. Sám prý MHD příliš nepoužívá. Jeho manželka ale mívala dřív s roční šalinkartou stejnou výhodu, takže když mu Marek ukázal tu svou a on se přesvědčil, že si neděláme legraci, nebojí se s námi jet. A protože je mu naše akce sympatická, ale nemá u sebe nic, čím by nás podaroval, při loučení nám aspoň slibuje, že si na nás v hospodě dá pivo :-)

Pán nám pak ještě od zastávky mává, zatímco my ujíždíme dál autobusem č. 55 až na smyčku tramvají na Novolíšeňské. A protože stále ještě máme dost času, zkoušíme i zde někoho oslovit s nabídkou svézt se zadarmo s námi.

Tentokrát nás sama přímo osloví jedna přicházející slečna. Je ráda, že ji svezeme, protože její šalinkarta jí zrovna včera vypršela. V trafice si po dohodě s námi koupí jen jednu jízdenku - to až se bude večer z Osové ve Starém Lískovci vracet. Petra, jak se naše poslední spolucestující jmenuje, je z naší akce mile překvapena a po cestě si s ní příjemně popovídáme nejen o MHD, ale i o městské cyklistice nebo třeba o studiu jazyků na MU.

Akce končí

Do jejího cíle jsme dorazili v 17:35, zamávali si a my jsme pak pokračovali dál až na konečnou Starý Lískovec, smyčka. I zde a na zastávce Dunajská se snažíme nabídnout někomu svezení, ale sklidíme pouze pochvalu od několika čekajících důchodkyň. Po chvíli se rozhodneme raději vyjet už šestkou zpět směr Mendlovo náměstí sami, protože Marek dostává informaci od své přítelkyně, která bude taky potřebovat svézt a má samozřejmě přednost.

Na Mendlově náměstí se nám s ní podaří v 18:09 odchytit historický trolejbus typu 9Tr na lince H24, kterým jedeme až po zastávku Vozovna Komín. To už se ale naše cestování po Brně blíží ke konci, protože Marek to již odtud má blízko domů a já se vydávám linkou 84 také směr domov, na Lesnou.

Společná fotka na Mendlově náměstí - Marek Blahuš (vlevo) a já

Bylo zajímavé dnes sledovat, jaké reakce v náhodných lidech vyvolá nabídka pomoci, za kterou nechceme nic zpět. Bohužel to v dnešním světě, plném různých podvodných nabídek, mnohým přišlo podezřelé, asi pod heslem „nechci slevu zadarmo“. Ale většinou stačilo kratší vysvětlení a na důkaz ukázat šalinkartu, kde je vzadu na kupónu všechno napsané, a pokud nás neodmítli hned, tak oslovení pochopili a přijali. Mnozí se se zájmem ptali, proč to děláme, kolik nás je, kdo nás poslal nebo jestli nám za to dopravní podnik něco dá. Téměř všichni byli pak za jízdy přátelští a komunikativní a potěšilo nás, že nikdo nezapomněl poděkovat. A tak i když může někomu náš den strávený obdarováváním druhých přijít jako promarněný, ty nevěřícné úsměvy zpočátku, zajímavé rozhovory krátící cestu i slova díků obdržená při loučení nás přesvědčily, že to celé smysl mělo a nakonec jsme přitom vlastně nejenom my svým spolucestujícím, ale rovněž i oni nám dokázali, že dobří lidé ještě úplně nevymřeli.

A tímto končí reportáž o neobvyklém cestování v brněnské MHD. Rád bych touto cestou poděkoval Marku Blahušovi za spolupráci na přípravě této akce, jakož i při psaní toho textu.

Můžete si prohlédnout i mapu cestování z Markovy GPS.

Výzva: Jeli jste s námi? Pokud ano, budeme rádi, pokud nám v diskusi pod článkem zanecháte pozdrav. Předem děkujeme.

Statistika:

Celkově najezděno ve vozech MHD: 123,374 / 130,362 km (Marek / Mirek)

Celková doba cestování MHD: od 07:30 do 18:30 / 18:45 (Marek / Mirek), tj. asi 11 hod.

Celkový počet svezených: 10 dospělých, 3 děti do 15 let, 1 dítě do 6 let, 1 kočárek

Celkově jsme lidem ušetřili: 282 Kč na jízdenkách za 369 člověkominut cestování na vzdálenost 122,49 člověkokilometrů (tj. kolik korun / minut / kilometrů celkem díky nám lidé nemuseli platit)