Letní vlakové cestování po Rakousku – díl sedmý – Šumava

16. 09. 2013 20:41:00
V pořadí již šestý výlet s letní jízdenkou Sommerticket rakouských drah jsem tentokrát naplánoval jako výlet částečně okružní. Zvu vás tedy ke čtení dojmů a zážitků...

Výlet šestý - 17.8. - 18.8. 2013 - výlet na Šumavu

Na realizaci šestého výletu jsem se domluvil opět s Jakubem Moučkou, výlet jsme naplánovali jako dvoudenní.

Sobota - 17.8.

Ačkoliv nám nic nebránilo v tom, abychom do Vídně jeli nočním vlakem Metropol / Chopin, nakonec jsme se rozhodli, že nebudeme tolik spěchat a pojedeme z Brna klasicky v 7:22 vlakem EC 71.

Takže klasika, tentokrát ale na nádraží Wien Meidling nepříjíždíme s náskokem, takže pokud bychom dnes spěchali na osobní vlak do stanice Wien Hütteldorf, tak bychom museli trochu rychleji přestoupit.

Ale nás se to dnes netýká, z Vídně pojedeme až po poledni. Takže ze stanice Wien Meidling jedeme linkou vídeňského S-bahnu na stanici Floridsdorf.

Ačkoliv by nám jízdenka samozřejmě v pohodě platila na S-bahn zpět na stanici Handelskai, šli jsme tento úsek pěšky, protože jsme se chtěli trochu projít po Dunajském ostrově. A protože bylo slunečno, tak se nám procházka líbila.

Zahrádka ve Vídni

Zajímavá společná zahrádka na Broßmannplatz

Ze stanice Handelskai jsme následně jeli linkou S45 na Heiligenstadt (kde mimojiné začíná linka metra U4). Na této stanici jsme si počkali na další S-bahn, tentokrát na stanici Wien Franz-Josefs-Bahnhof. Přestup na této stanici měl sice být asi jen formalitou, ale nakonec se ukázalo, že ve Vídni lze vidět opravdu hodně věcí. Železničně byla stanice zajímavá tím, že je zde dlouhodobě odstavená souprava jakéhosi historického vlaku. Druhou zajímavostí byla jakási žebrající paní, těžko odhadovat, odkud, nicméně zpívala docela hezky, rozhodně ne falešně...


Starý vlak na stanici Wien Heiligenstadt

Z nádraží Františka Josefa (co do počtu kolejí spíše menší nádraží, co do velikosti celého komplexu ovšem větší) jsme šli již směrem Wien Westbahnhof. Času jsme měli pořád dosti, takže jsme s pěším přesunem nespěchali, také proto, že jsem měl na zádech poměrně napakovaný batoh s věcmi na cestu a tak...


Nádraží Františka Josefa s budovou banky nad nástupišti

Na stanici Wien Westbahnhof jsme využili v sobotu otevřeného supermarketu a koupili si na cestu jedno pivo v plechovce a dvě čokolády Milka, které se v ČR neprodávají. A pak už nic nebránilo tomu, abychom nastoupili do vlaku ICE č. 90 směr Hamburg. Tam jsme samozřejmě nejeli, naším cílem byl Pasov. I když to bylo téměř jisté, pro jistotu jsme se průvodčího ještě zeptali, zda skutečně platí naše Sommertickety až do Pasova. Platí, hurá nastupovat.


Wien Westbahnhof - zleva nejdále ode mne stojí vlak dopravce westbahn, potom stojí vlak ÖBB-IC, následuje ICE do Německa a nakonec Railjet


Před nástupem do ICE směr Pasov

Celou cestu, trvající skoro 3 hodiny, jsme strávili v přední části vlaku, ve voze, který je z poloviny první třída a z poloviny druhá třída. Pochopitelně jsme seděli v druhé třídě. K našemu překvapení jsme celou cestu měli k dispozici každý tzv. čtyřku se stolečkem, v tomto voze bylo celkem prázdno. Možná to ale bylo dáno tím, že tento vůz se nachází až za restauračním vozem, takže sem prostě moc lidí neleze.


V jednu chvíli jelo ICE rychlostí téměř 220 km/h

Po cestě různě diskutujeme (mimojiné nad mnou den před cestou vytištěným článkem o změnách týkajících se první třídy v Pendolinu), sledujeme krajinu, všímáme si aktuální rychlosti vlaku a kolem třetí hodiny překračujeme hranici a příjíždíme do Pasova. Zde se připojuje druhá jednotka ICE, my ale už dále nepojedeme.

Do odjezdu vlaku směr hranice Německo - ČR máme dost času, takže se vydáváme na procházku po městě. V samotném městě jsme si nenechali ujít zejména dóm Sv. Štěpána a pak soutok Dunaje a Innu. Další zajímavostí je pro nás setkání s jedním turistou z České republiky na kole se svým potomkem. Co však bylo ještě zajímavější, bylo setkání a rozhovor s dvěma Slováky, kteří pracují na lodi holandské firmy, která vozí turisty z Pasova do Vídně. Takže jsme se dozvěděli o konceptu takovéto jízdy - dopoledne lidi jedou na kolech podél Dunaje a večer lidi dostanou večeři na lodi a v noci přespí na lodi. Druhý den pak opět na kole. Zpět z Vídně pak již loď pluje bez těchto zastávek na cyklovýlety...Oba Slováci nám také ukazují, kam všude až sahala voda při nedávných povodních...tam, kde nyní stojíme a v klidu se bavíme, bylo nedávno vody až moc...


Varhany v dómu sv. Štěpána


Soutok Dunaje a Innu v Pasově

Protože se již blíží hodina sedmnáctá, vracíme se zpět na nádraží, ovšem ještě předtím jsme v centru objevili jednu fontánku s pitnou vodou, takže doplňujeme vodu do zásoby (ale trvá to poměrně dlouho). Po cestě na nádraží jsme ještě prošli obchodní galerií, která se až nápadně podobá brněnské Vaňkovce - informační cedulky jsou úplně stejné, jen v němčině, dole je fontánka. Jediným rozdílem je počet pater.

V 17:10 odjíždíme osobním vlakem typu Stadler směr Freyung. Ačkoliv má vlak nátěr společnosti agilis, provozuje jej společnost Ilztalbahn. A protože s touto společností mají České dráhy uzavřenou výhodnou dohodu, průvodčí nám bez problémů uznává naši jízdenku, kterou jsme pořídili ráno v Brně, a sice Skupinovou víkendovou jízdenku na Jihočeský kraj.


Osobní vlak společnosti Ilztalbahn, kterým jsme cestovali do Waldkirchenu

Vlak stoupá pěknou lesní krajinou, jednou dokonce zastaví v místě, kde sice zastávka není, ale protože se místní znají a regionální produkci potravin je nutno podpořit, tak se zde zastaví a někteří z cestujících vyrážejí z vlaku si koupit místní chleba...


Romantická krajina po cestě směr Waldkirchen stála opravdu za projetí vlakem

V 18:06 přijíždíme do mně již povědomého městečka Waldkirchen, protože jsem zde byl kdysi dvakrát v místním akvaparku. Ale ten není naším cílem. Za pět minut přijíždí autobus, který nás odveze až na Nové Údolí. Spolu se mnou a Jakubem jede několik dalších českých turistů, to už je skoro jako doma :)


Nádraží ve Waldkirchenu

A konečně, v 18:48 přijíždíme do Nového Údolí. Užíváme krásného počasí a zkoušíme samozřejmě i nejkratší mezinárodní železnici. Z ČR do Německa a zpět...


Setkání německého autobusu a českého vlaku v Novém Údolí


Stanice Pošumavské jižní dráhy - zde na české straně

Do Německa mezitím odjel autobus zpět a řidička za sebou zamyká závoru. Obsluha nejkratší mezinárodní železnice říká, že tahle závora je novinka stará cirka 2 týdny a spíš se zdá, že způsobuje víc problémů než užitku...

V 19:22 odjíždíme z Nového Údolí do Černého Kříže, kde přestupujeme na Regionovu do Černé v Pošumaví, kam jsme přijeli po osmé hodině. Z této stanice jdeme již po svých do kempu Jestřábí I, kde máme domluvené ubytování.


Večerní Lipno

Platíme jako studenti každý 120 Kč a pak hurá rychle, dokud se úplně nesetmí, postavit náš stan. Ačkoliv stan tohoto druhu stavím úplně poprvé v životě a napoprvé jsme úplně nepochopili princip, nakonec je stan postavený a připravený na spaní.

Spát se nám ještě nechce, takže míříme zpátky na recepci, která funguje i jako menší restaurace a dáváme si zasloužené pivo a klobásu. A pak už hurá na kutě.

Poznámka: Jak lze využít Skupinovou víkendovou jízdenku na Jihočeský kraj pro výlety v pohraničí za pár korun, si můžete přečíst na stránkách Českých drah.

Neděle - 18.8.

Jestliže v sobotu jsme strávili více času ve vlacích a spíše kratšími procházkami, musí zákonitě přijít v neděli pochod. A když pochod, tak neobvyklý.

Z kempu jsme vyrazili pěšky již po půl osmé do přibližně 6 km vzdálené obce Dolní Vltavice. Zpočátku jdeme kolem vody, ovšem pak nás již čeká stoupání do vesnice Bližná. Z Bližné pak jdeme po silnici do Dolní Vltavice, časově jsme na tom dobře, příchod do vesnice je o půl deváté.

Následuje přesun nejdelším přívozem v České republice k hranici ČR - Rakousko. Platíme 35 Kč za osobu a za přibližně 15 minut jsme na druhém břehu, na území zaniklé obce Kyselov. Drobným překvapením je nám to, že lístek dostáváme ze starého strojku typu Setright.


Stanice přívozu Dolní Vltavice


Přívoz - pohodová platba směr Rakousko

K hranici je to přibližně 2,6 km, ovšem my máme v plánu ujít větší vzdálenost - cílem je městečko Aigen-Schlägl (v češtině Drkolná), odkud nám jede v 11:37 osobní vlak do Lince.

K hraničnímu přechodu ČR - Rakousko nejde o příliš náročné stoupání, na rakouském straně si ale již stoupání "užíváme více". Ze silnice odbočují místy lesní cesty, my však stále pokračujeme až k místu, odkud se nám otevírá pěkná vyhlídka do krajiny. A také pohled na klesání více než 260 výškových metrů...


Vyhlídka na krajinu v okolí města Aigen-Schlägl

Sestup do města Aigen-Schlägl po silnici je tedy poměrně náročný, ale časově je vše v pořádku, takže kolem jedenácté jsme dorazili na nádraží, kde doplňujeme vodu z veřejně přístupného WC.


Nádraží v Aigen-Schlägl

V 11:37 odjíždíme a po hodině a půl jsme v Linci, na stanici Linz/Donau Urfahr. Na rakouské poměry cesta trvala poměrně dlouho, některými úseky jel vlak jen 30 km/h.

U stanice Linz/Donau Urfahr je taktéž zastávka tramvají na kopec Pöstlingberg, ovšem tato dráha není součástí MHD v Linci, je na ni nutno koupit jízdenku zvlášť, případně zakoupit celodenní jízdenku na Linec společně s jízdenkou na tuto dráhu a tím získat slevu (cena je pak 8,60 € na osobu na 24 hodin). Této možnosti s Jakubem samozřejmě využíváme a za chvíli již jedeme jednou ze čtyř nových tramvají od výrobce Bombardier. Ty jsou samozřejmě nízkopodlažní a klimatizované, nicméně i když by mohly všechny čtyři turnusově provoz zajistit na trati, v létě se používají jenom tři a čtvrtá tramvaj v provozu je historická, vysokopodlažní. Smůla je ovšem ta, že si na ni budeme muset chvíli počkat.

Příjezd nové nízkopodlažní tramvaje směr Pöstlingberg

A to už přijíždí tramvaj směr Pöstlingberg

Ovšem čekání na historickou tramvaj nám nevadí, z vrcholu Pöstlingberg je nádherný výhled na město, je zde navíc pěkná poutní bazilika "Sedmibolestné Panny Marie", takže času stráveném nad Lincem nelitujeme.


Vyhlídka na Linec z vrcholu Pöstlingberg


Společné foto na vrcholu Pöstlingberg u historické soupravy Pöstlingbergbahn

Pak už ale je čas jet do města historickou tramvají, která jezdí jako dvojice. Na hlavním náměstí, kde tramvaj končí a dále již do města nezajíždí (byť je kolejově samozřejmě napojená), vystupujeme. Protože však o víkendu je nějaká výluka, jdeme nakonec až na hlavní nádraží pěšky, odkud pak jedeme tramvajovou linkou č. 2 na solarCity.


Interiér tramvaje Flexity

Jízda na tuto konečnou trvá přibližně 30 minut, ale nevadí nám to. Svezení je to zajímavé, protože solarCity, jak název napovídá, je část Lince, kde prakticky všechny domy mají solární panely (ty zajišťují z jedné třetiny ohřev teplé vody, zbytek je zajištěn dálkově) a bydlí zde přibližně 4000 lidí. Na poslední zastávce před konečnou je centrum této městské části - nachází se zde supermarket, knihovna, i o víkendu otevřená kavárna a bistro. Součástí tohoto náměstí je také pěkná fontána, včetně pítka. Další zajímavostí je barevná skleněná střecha, která vytváří barevný stín a náměstí tak pěkně oživuje. Do budoucna se zřejmě počítá s další bytovou výstavbou za solarCity, protože na konečné jsou nachystané koleje směr pole...


Centrum solarCity bylo v neděli odpoledne poměrně liduprázdné

Ze solarCity jedeme opět tramvají do centa, po cestě jsme zkontrolování trojicí revizorů, to je však vzhledem k délce tramvaje (40 metrů) celkem pochopitelné. Jinak je ale tramvaj poměrně poloprázdná, interval je v neděli 15 minut, možná by stačil i interval 20 minut...

Na nádraží přestupujeme na linku č. 3 směr Doblerholz, zpočátku jde o trať v podzemí, ovšem větší část tratě je opět samostatná trať uprostřed silnice, takže tramvaj není bržděna provozem aut. Na konečné Doblerholz ale nic moc již zajímavého není, takže jedeme zpět do centra a na nádraží přestupujeme na autobus náhradní dopravy, který nás zaveze přes centrum na druhý břej Dunaje, kde přestupujeme na tramvaj, kterou jsme jeli až na konečnou u univerzity. Čas se krátí a protože chceme ještě vyzkoušet místní trolejbusy, jedeme hned dalším spojem zpět do města na Mozartkreuzung, kde přestupujeme na trolejbus linky 46 směr přístav. Interval už je ale horší, 30 minut, ale do odjezdu Railjetu v 20:08 je pořád ještě dost času. Přesto již není čas na další projíždění místní MHD a tak jedeme trolejbusem už přímo na nádraží.

Na nádraží jsme zjistili, že Railjet v 20:08 sice zpoždění nemá, ale problém má Railjet jedoucí hodinu před ním. Protože ale současně zjišťujeme, že když si pospíšíme s nákupem piva a vody v nádražním Intersparu, stihneme v 19:44 vlak ICE 29, je volba jasná. Kdo ví, možná je to tohle léto poslední jízda v ICE (což se nakonec potvrdilo, vícekrát jsme pak již ICE vlak nepoužili), říkáme si.

Je pravdou, že ICE je docela plné, dvě volná místa jsme ale našli a tak si dopřáváme komfort ICE. Sedačky v ICE jsou mnohem lepší než sedačky v Railjetu. Před Vídní se dávám do řeči s vlakvedoucím, se kterým si brzy začínám tykat a při výstupu ve Vídni mi věnuje několik německých novin, které jsou k dispozici pouze v první třídě.

Tak a je to tady. Potřetí v tomto létě přichází loterie v podobě cesty Chopinem / Metropolem do Brna. Tentokrát jsou oba vozy na sezení z Vídně poměrně zamístenkované, takže jsme rádi, že jsme objevili zavčas jedno kupé s volnými místy. Po zastávce na stanici Wien Meidling se vlak zaplňuje dalšími cestujícími, nicméně v našem kupé nakonec zůstává jedno zarezervované místo volné, takže se mi odpočívá o něco lépe.

Že jsou cesty nočními vlaky na sezení v Rakousku loterií, jsme viděli dokonce ve Vídni. Na nočním vlaku směr Bregenz je sice posilový vůz, ale jde o vůz, který se běžně používá v příměstské dopravě, takže v noci poskytuje opravdu minimum pohodlí...


Posilový vůz na EN 246 z Vídně do Bregenzu (v tomto voze bych tedy spát nechtěl)

Do Břeclavi jsme přijeli bez problémů, taktéž to vypadá nadějně i v případě Metropola od Bratislavy. Ale nakonec, z nějakého důvodu opět do Brna odjíždíme se zpožděním, tentokrát ne sice velkým, ale i tak významným (a vlak je opravdu hodně zaplněný, takže celou dobu do Brna stojíme na představku) - v Brně mi v jednu hodinu ujíždí noční autobus. Takže mi nezbývá nic jiného než si vybrat. Buď půjdu pěšky na sídliště nebo skoro hodinu počkám na další noční autobus (protože je noc před pracovním dnem, nejezdí noční autobusy v 1:30 od nádraží). Nakonec vítězí první řešení, takže až na sídliště Lesná jdu pěšky, ale celá procházka se obešla bez jakýchkoliv potíží...doma zaléhám prakticky ihned do postele...a tím je vikendový výlet definitivně u konce...-mir-

Autor: Miroslav Hruška | pondělí 16.9.2013 20:41 | karma článku: 20.01 | přečteno: 1255x

Další články blogera

Miroslav Hruška

Jedna jízdenka vládne všem

Jedna jízdenka vládne všem, jedna jim všem káže, jedna všechny přiveze, dopravce prováže. Ale jak ji získat?

10.3.2023 v 14:56 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 423 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 5.60 | Přečteno: 84 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 500 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 326 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1966

Věnuji se esperantu, železnici a veřejné dopravě. V lednu 2016 jsem úspěšně ukončil magisterský obor na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity. Rád cestuji, zejména do Polska, kde jsem navštívil např. Varšavu, Malbork a Osvětim. Můžete také navštívit můj miniblog na Twitteru Příležitostně píšu články na server ŽelPage, přehled článků zde. Aktuálně pracuji pro České dráhy. Pravidelně taktéž přispívám na esperantskou Wikipedii. Od září 2014 jsem členem základního článku Hnutí Brontosaurus Zeměchvály, od ledna 2016 pak radním tohoto článku. Od července 2017 do října 2018 jsem spravoval stránku Esperanto.cz na Facebooku. V květnu 2020 jsem spustil novou stránku o Lesnickém Slavínu, oblasti nedaleko Brna. Tento web dnes nabízí tipy na výlety, fotografie a cesty pro každého. Přeložen je i do esperanta. Moje vizitka: http://about.me/miroslavhruska.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...