Letní vlakové cestování po Rakousku - díl šestý - Štýrský Hradec

V pořadí již pátý letní výlet s letní jízdenkou Sommerticket rakouských drah jsem tentokrát uskutečnil na jih Rakouska, konkrétně do Štýrského Hradce. Zvu vás tedy ke čtení dojmů a zážitků...

Výlet pátý - 9.8. - 10.8. 2013 - výlet do Štýrského Hradce a okolí

Myšlenka tohoto výletu do Štýrského Hradce nepřišla ani tak z mé strany. Ke konci července jsem dostal od mého kamaráda Marka Blahuše smsku s informací, že pokud mám zájem cestovat do Štýrského Hradce, doporučí mi kontakt na jednu mladou esperantistku.

Takže brzy jsem už byl ve spojení s Norinou ze Štýrského Hradce a začali jsme plánovat, který den vyrazím na prohlídku tohoto města.

Nakonec se předběžně ujednalo datum dne 9.8. s tím, že dopoledne přijedu a večer zase pojedu zpátky. Ovšem tento plán se pár dnů před vlastní cestou mírně změnil. Norina mi totiž napsala, že si mám vyhledat spojení nějaké na sobotu ráno, protože bych mohl přenocovat v bytě její sestry v Štýrském Hradci. Tato novinka mne samozřejmě příjemně potěšila, protože rázem jsem začal plánovat, jak této možnosti využít.

Současně jsem však respektoval to, že by se Norině asi moc nelíbilo, pokud bych po ní chtěl, abych mohl nocovat ještě s kamarádem, takže tento výlet byl prvním výletem, kdy jsem jel do Rakouska sám. Ale příliš mi to nevadilo.

Netradiční noční odjezd z Brna

Protože den mé cesty je pátek, znamená to, že nemohu využít nočního vlaku Metropol / Chopin do Vídně, protože musím dodržet pravidlo cesty v pracovní dny až po osmé hodině. To by se sice dalo vyřešit tak, že bych si zaplatil jednorázovou jízdenku od Břeclavi do Vídně, to se mi ale nechce. Navíc představa plného vlaku mne mírně děsí. Jenže co teď? Když pojedu do Brna klasicky v 7:22 vlakem EC 71, budu ve Štýrském Hradci až v 12:33.

Takže vítězí "nevlakový" způsob cesty a ve středu 7.8. jsem si zarezervoval lístek na spoj Student Agency z Brna do Vídně v 3:20 za 162 Kč.

Ve čtvrtek, tedy den před cestou, si ale kontroluji rezervační systém Student Agency a divím se, že můj spoj ve 3:20 nějak není vidět v nabídce na další dny. Taktéž jízdní řád je nějaký zmatený ohledně tohoto spoje. Vidím, že by měl jet spoj ve 2:45 z Brna. Večer ještě pro jistotu volám na Student Agency, ale jsem ubezpečen, že ano, žádný problém, autobus určitě pojede.

Noc před cestou byla jedna z nejteplejších tohoto léta, takže spánku bylo poměrně málo. Ve čtvrt na tři ráno jsem se probudil, rychle dopakoval zbývající věci na cestu a ve tři ráno už jsem byl na hlavním nádraží. Po cestě nočním autobusem jsem autobus na nádraží Grand viděl, tak dobré, říkám si.

Po příchodu k autobusu vidím, že autobus má jet z Brna v 2:45. Hu, a teď co. Řidič mi na moji otázku na spoj ve 3:20 říká, že ten spoj už byl 1.8. zrušen. Hu, to bude zajímavé. Jdu tedy ke stevardce, ukazuji lístek, ta se hned začíná omlouvat za komplikace, že mi musí dát bohužel jiné místo, ale budiž, hlavně, že jedu. Vzápětí se ukazuje, že jde o kamarádku z gymnázia, takže rázem je cesta alespoň trochu příjemnější.

Do Vídně jsem jakžtakž dospal potřebné hodiny spánku, díky klimatizaci a pohodlným sedačkám se spí celkem dobře. Kamarádku nicméně poprosím, aby mi před Vídní ještě donesla jednu kávu, ať mám energii na procházku po Vídni.

Krátce před pátou hodinou tedy vystupuji z autobusu na Pratersternu, rozloučím se s kamarádkou a vyrážím pěšky směr stanice Wien Meidling.

Ranní Vídeň a odjezd

Protože dle pravidla cesty v pracovní dny až po osmé hodině mohu využít až vlaku EC 151 Emona směr Lublaň s odjezdem v 8:03 ze stanice Wien Meidling, mám tedy tři hodiny na přesun, takže moc nespěchám. I když se ve Vídni už zvládnu celkem dobře orientovat i bez mapy, raději přesun od Pratersternu průběžně kontroluji na mapě.

Poněkud nezvykle brzy pro mne, tedy procházím centrem Vídně. Na Štěpánském náměstí je po ránu klid, někteří lidé jdou do práce, ale jinak žádné hloučky turistů. Ty teprve přijdou a proplétat se jimi budu až v sobotu po obědě.

Liduprázdné Štěpánské náměstí

Centrem projdu na městský okruh, ze kterého se vydám směr Karlsplatz. Protože si vzpomínám, že někde v těchto místech by měl být pomník věnovaný tvůrci esperanta, tedy Dr. Zamenhofovi, ale netuším přesně kde, zeptám se jedné paní se psem a ta samozřejmě o pomníku ví, takže brzy jsem u pomníku.

U pomníku esperanta ve Vídni

Od pomníku tvůrce jazyka, díky kterému mám ve Štýrském Hradci zajištěn nocleh u kamarádky, sleduji trasu linky U4 až na stanici Längenfeldgasse, kde je přestup na linku U6. Na této stanici se chvíli zdržím a fotím si projíždějící soupravy metra obou linek.

Od stanice Längenfeldgasse už je to klasika, tuhle trasu už znám velmi dobře, takže mírně do kopce a krátce po půl osmé jsem na stanici Wien Meidling.

Po příchodu na stanici si ještě na informacích ověřuji, jak často jezdí linky vídeňského S-bahnu v sobotu mezi stanicemi Wien Meidling a Wien Pratestern. A informace jsou potěšující - interval je častý a nebudu určitě dlouho čekat.

A to už mířím na nástupiště, odkud má odjíždět EC 151. Na tomto vlaku jsou  řazeny i vozy slovinské, což je pro mne samozřejmě méně obvyklé. Nicméně mne tyto vozy nelákají, jsou v nich jen kupé, což se na pozorování krajiny hodí méně a navíc nemají zásuvky na počítače.

Takže sedím ve velkoprostorovém voze rakouských drah celou dobu a užívám si krásnou jízdu přes Semmering. Nicméně, focení se moc nedaří, spíš jsou to pokusy o fotky.

Ve Štýrském Hradci

Se zpožděním asi 5 minut přijíždím na hlavní nádraží ve Štýrském Hradci a prakticky ihned se potkávám s Norinou. Naše kroky vedou na stanici tramvaje, která se však značně změnila. Když jsem ve Štýrském Hradci byl v roce 2008, respektive jsem ve Štýrském Hradci přestupoval z vlaku od Vídně na v té době vlak od Prahy do Lublaně, zastávka tramvaje byla přímo před nádražím, teď je stále také, ale tramvaje jezdí pod nádražím a přednádražní prostor je tak poměrně klidný.

Klidný prostor před nádražím ve Štýrském Hradci

Na zastávce si kupuji celodenní jízdenku za 4,70 €, platím českou kartou, automat se ani nezeptá na pin, zvláštní. Nastupujeme do tramvaje a ptám se Noriny, kde že mám jízdenku označit. Jenže není třeba, jízdenka platí okamžitě od chvíle nákupu následujících 24 hodin, takže v podstatě se nelze předzásobit dopředu.

Zastávka "Hlavní nádraží" je v podzemí

Naše první cesta tramvají je k zastávce Esperantoplatz, tedy k náměstí Esperanta. Na tomto náměstí je kromě cedulky vysvětlující, co je to esperanto, také zvláštní pomník.

Pomník esperanta ve Štýrském Hradci

Po této pro nás oba nezbytné zastávce jedeme k Norině domů odložit moje věci a pak už vyrážíme do centra města.

Sama Norina přiznala hned na úvod, že jsem vůbec první člověk, kterého má provázet po městě a proto si i koupila několik dnů před mým příjezdem knížečku o Štýrském Hradci.

Naší první zastávkou je divadlo pro mládež s názvem "Next Liberty", u kterého stojí moderní Socha Svobody.

Moderní Socha Svobody ve Štýrském Hradci

Od této pro mne zajímavé sochy pokračujeme úzkou uličkou Pomeranzengasse na hlavní náměstí, na kterém je kromě radnice také socha arcivévody Jana Habsbursko-Lotrinského.

Z tohoto náměstí pokračujeme po Herrengasse, kde sídlí informační centrum pro turisty. V něm se ptám na letáček v češtině, ale zdá se, že do Štýrského Hradce moc českých turistů nejezdí, takže se spokojím jen s německou mutací.

Po Herrengasse jsme došli až na náměstí s německým názvem Am Eisernen Tor, které mne zaujalo svojí bohatou květinovou výzdobou.

Náměstí "Am Eisernen Tor"

Od tohoto náměstí jsme šli kolem řeky Mur k umělému ostrovu s jednoduchým názvem "Murinsel". Pochopitelně jsme přešli na druhou stranu, kde nás čekala další zajímavá budova v moderním architektonickém stylu a sice dům umění.

Od domu umění nás čekal výjezd na Schloßberg. Ačkoliv se na tento kopec dá vyjít pěšky, rozhodli jsme se využít lanovky pro cestu nahoru i dolů. Tato lanovka je totiž, podobně jako v Praze, součástí systému MHD, takže na ní platí celodenní jízdenka. Ze samotného kopce je krásný výhled na město, ale počasí se začíná horšit, takže viditelnost je horší. Na kopci si blíže prohlédnu místní zajímavost Hodinovou věž, kterou jsem viděl již z centra města, nicméně až tady vidím zblízka zajímavé uspořádání ciferníku.

Hodiny se zajímavým ciferníkem (v době focení je 14:00)

Po návratu do centra mi Norina ještě ukázala zajímavý kostel. Není na první pohled totiž moc zřejmé, že jde o kostel, ale je tomu skutečně tak. Kostel je totiž zajímavý tím, že je v podstatě schován v domě a abych se dostal do hlavního sálu, musel jsem zdolat po schodech převýšení.

Hlavní loď stoupajícího kostela sv. Pavla

Krátce před třetí hodinou přicházíme s Norinou k další místní turistické atrakci - zvonkohře sestrojenou na přání místního výrobce lihovin Gottfrieda Maurera. Stejný nápad se na tuhle atrakci podívat má samozřejmě více lidí. Ve tři skutečně začíná představení, nahoře se otevřou okénka a před zraky turistů začnou "tancovat" dvě figurky. Je to sice trochu delší představení než v případě pražského orloje, ale zas tak mne to nezaujalo. Pražský orloj mi přijde nápaditější...

Zvonkohra - turistická atrakce Štýrského Hradce

Protože už máme hlad, naše kroky vedou do jedné z několika tureckých restaurací, kde si dávám kebab za 2.70 €. Po tomto obědě míříme k Norině domů s úmyslem dát si kafe a pak ještě někam vyrazit. Jenže ouha, venku se brzy spustila silná bouřka, takže si alespoň povídám s Norinou a jejím spolubydlícím. Teď již samozřejmě německy, ovšem to mi moc nevadí a pokud nějaké slovo nevím, tak požádám Norinu v esperantu o překlad.

Večer se již počasí naštěstí trochu umoudřilo a tak vyrážíme ještě na jednu procházku. Díky tomu mám možnost vidět již během dne navštívený "Murinsel" za tmy, zajímavě nasvícený. Také dům umění je večer zajímavě nasvícený. Další zajímavostí večerní procházky je návštěva výtahu uprostřed hory na Schlossberg. Ačkoliv jsme ho nevyužili, protože není součastí místní MHD, je to i tak zajímavá atrakce. Na Schlossberg se zkrátka můžete dostat několika způsoby. Součastí je navíc malá železnice, která je samozřejmě placená a vede do strašidelné jeskyně.

"Murinsel" nasvícený večer

Zajímavě nasvícený Dům umění

Ale to už je půl jedenácté večer a je čas jít spát. Nakonec spím na gauči u Noriny, žádný přesun do bytu sestry se nekoná, částečně také kvůli počasí.

Sobota 10.8.2013

Vstávám v šest, dávám si s Norinou nutný kofeinový doping a o půl sedmé vyrážím už i s oběma batohy směr nádraží. Po cestě se řidič tramvaje zastavil na zastávce Jakominiplatz pro snídani, ale na nádraží jsme přijeli samozřejmě včas.

Z hlavního nádraží ve Štýrském Hradci vyrážím směrem na východ vlakem směr Fehring v 7:08. Tato trať je jednokolejná, neelektrifikovaná, ale zřejmě protože kolem Štýrského Hradce je vytvořený Integrovaný dopravní systém, jedu po této trati moderním Desirem. Ve Fehringu jsme v 8:24. Venku opět prší, takže z průzkumu okolí nic není a čekám hodinu na odjezd vlaku směr Vídeňské Nové Město.

Osobní vlak ze Štýrského Hradce do Fehringu

Scotty nevěděl???

V 9:24, naprosto nečekaně, příjíždí dvě minuty před odjezdem mého vlaku k Vídni, další Desiro od Štýrského Hradce, tentokrát až do Maďarska. Takže jsem asi vstával naprosto zbytečně brzo, to jen Scotty, rakouská obdoba našeho IDOSu o tomto vlaku nějak nevěděl...

Cesta do Vídeňského Nového Města nakonec není zas tak úplně zajímavá (kromě zastávky ve vesnici se zajímavým jménem Bierbaum celkem nuda), jak jsem čekal, tu možná nejzajímavější část trasy jsme navíc jeli autobusem náhradní dopravy v úseku Sebersdorf - Aspang, odkud už jízda do Vídeňského Nového Města trvá necelou půl hodinu. Tato cesta je ale již ne Desirem, jedeme tentokrát rakouským motoráčkem 5047. Ze stanice Aspang jsme ale odjeli s menším zpožděním, ale není to problém, ve stanici Vídeňské Nové Město na tento vlak počká vlak EC 70 Gustav Mahler do Prahy.

Osobní vlak ve stanici Aspang

Já tímto vlakem ale nejedu do Brna, využívám ho jen jako rychlý přesun do centra Vídně. Ze stanice Wien Meidling jedu S-bahnem na stanici Wien Mitte / Wien Landstraße, odkud jdu pěšky do centra města na Herrengasse, kde je Muzeum esperanta. Jenže má touha si zde s někým popovídat esperantem je zmařena negativní odpovědí, že v sobotu bohužel zde nikdo z esperantistů není.

Protože ve Vídni tak nějak nemám už co dělat, jdu na stanici Wien Praterstern. Odtud mi jede v 15:02 osobní vlak do Znojma. Ale protože jsem přišel hodně brzy, nakonec skončím ještě na chvíli v parku, kde si udělám drobný piknik na karimatce.

A pak konečně hurá v 15:02 odjíždím z Vídně směr Znojmo. Zpočátku vlak zastavuje pouze ve významnějších stanicích, od zastávky Hollabrunn už ale vlak zastavuje všude. Všímám si okolní krajiny, která je zajímavější než krajina kolem tratě z Laa an der Thaya do Vídně. Před Retzem se navíc trať zajímavě kroutí.

Příjezd osobního vlaku směr Znojmo na stanici Wien Praterstern

V 16:15 odjíždíme z Retzu, rakouskou soupravu do Znojma od této stanice veze český strojvedoucí a lístky kontroluje český průvodčí.

Má kombinace 2 lístků (Sommerticket a jízdenka z bodu Unterretzbach Gr. do Znojma) a 2 zákaznických karet (ÖBB a ČD) sice vypadá trochu neobvykle, ale českého průvodčí to nijak nezaskočí, zdá se, že je na to zvyklý, asi takto jezdí více mladých lidí.

Každopádně já jsem se rozhodl pro cestu z Vídně ne do Brna, ale do Znojma z důvodu následné návštěvy prarodičů, kteří bydlí nedaleko Znojma, takže jezdit do Břeclavi či do Laa an der Thaya by moc smysl nemělo.

Po příjezdu do Znojma ještě čekám na navazující autobus do vesnice za prarodiči a brzy se již s nimi opět vidím. Má neobvyklá zpáteční cesta z jihu Rakouska je tímto u konce. U prarodičů zůstanu přes noc a druhý den odpoledne vyrážím zpátky do Brna. A tím také končí tato reportáž z návštěvy Štýrského Hradce, velmi sympatického města, které rozhodně zkuste někdy navštívit, třeba při cestě k moři do Chorvatska. To město fakt stojí za to. -mir-