Několik dojmů z 6. Letní školy esperanta v Nitře

Když v roce 2011 skončil 5. ročník Letní školy esperanta, byly jasné dvě věci: 1. Že v roce 2012 se bude akce konat na 90 % opět v Nitře. 2. Že se budu chtít zúčastnit opět :-) A tak jsem se tedy v únoru, kdy byly platné nejnižší účastnické poplatky za akci (čím později se přihlásíte, tím vyšší platíte účastnický poplatek), na akci opět přihlásil. Týden před odjezdem do Nitry jsem zvážil pro a proti vlakové a autobusové dopravy z Brna, nakonec zvítězil autobus společnosti Student Agency.

Dojedeme vůbec do Nitry?

Ano, někdy asi ano, ale otázkou bylo, kdy. Z Brna jsme vyjeli se zpožděním 30 minut a kousek za Brnem jsme museli vyměnit kolo autobusu. Tedy, já jsem kolo samozřejmě neměnil, měnili ho dva řidiči, ale znamenalo to, že do Nitry přijedeme asi o hodinu později. Ale podstatné bylo, že jinak jsme do Nitry dojeli bez nehody.

Mimořádná zastávka autobusu kousek za Brnem

Rád se vracím do míst známých

O tom, že už se autobus blíží k Nitře, nebylo pochyb jen díky ubývajícím kilometrům, které do Nitry zbývaly. Asi 10 km před Nitrou jsem poprvé uviděl vysílač na Zoboru, výraznou to dominantu Nitry.

Je pravdou, že jsem mohl na studentské koleje pod Zoborem přijet místní dopravou, já však volím procházku přes město. V obchodním centru Mlýny pořizuji po dobrých loňských zkušenostech simkartu operátora O2 SK.

Nekoordinovaná fronta, ale nevadí :-)

První menší obtíže nastávají v momentě, kdy chci zaplatit, obdržet klíček od pokoje a tak. Fronta k Megy, Zuzce a Vítkovi je totiž malinko nekoordinovaná, takže chvíli trvá, než se konečně dostanu k vyplnění formuláře pro studentský domov a potvrdím zaplacené poplatky. Ale toto čekání je naštěstí zpříjemněno radostným vítáním s účastníky, které znám z jiných akcí.

První večer

První večer je pro mne už spíše formalita, hlavní organizátor Peter Baláž všechny uvítá ve velkém sále, schází však primátor města, prý kvůli pracovnímu vytížení (v létě?). Dále představí učitele, kteří budou zodpovídat za dopolední vyučování a také anděly strážné, což jsou zkušení esperantisté, kteří mají za úkol pomáhat ostatním, když to bude potřeba.

Následují seznamovací hry ve velkém sále, po kterých někteří účastníci míří do hospody, která je součástí budovy se sálem.

Seznamovací hry

Neděle

Po vydatné snídani odcházím na kurz „Flugiloj de malfacila vento“ (Křídla nesnadného větru), který vede Xosé Conde ze Španělska a Konstantin Tiĥomirov z Ruska. První den jsme byli celé dopoledne jen v salónku restaurace, která se starala i o zajištění kávy a oběda pro dvě skupiny účastníků. Ostatní účastníci měli výuku a oběd zajištěn v prostorách kolejí.

Nedělní večerní program byl již tradičně věnován prezentaci slovenské kultury – po velmi pěkném koncertu folklórního souboru Verešvaran následovala degustace vín, tentokrát z Topol’čianek. Víno mi chutnalo, ale ani u jednoho vína jsem si neřekl: to chci – to musím přivézt určitě na ochutnání domů. Inu, něco na tom asi bude, jde sice o nejprodávanější slovenská vína, ale úplně nejkvalitnější nejsou.

Folklórní soubor Verešvaran

Pondělí

Třetí den Letní školy esperanta byl věnován jazykům. Chybět nemohla ani čeština, kurz jsem vedl od pěti hodin odpoledne.

Neměl bych také zapomenout zmínit to, že díky tomu, že se slovenštinou nemám problém, takže když bylo něco potřeba, pomáhal jsem tlumočit v jídelně prosby účastníků a kuchařek. Podobně tomu bylo i v případě paní na vrátnici. Někteří pracovníci studentského domova Zobor si mne navíc pamatovali (v dobrém slova smyslu :-)).

V pondělí jsem jako správce Filmeja (tj. malého kina v rámci akce) promítal film Lotrando a Zubejda, ale divadlo Georga Handzlika skončilo poměrně pozdě a většina účastníků byla již unavená a nechtěla sledovat tuto pěknou českou pohádku.

Úterý

V úterý jsem dohnal jeden rest z loňska: výšlap na kopec Zobor. Oproti loňsku jsem letos neměl tolik povinností, takže výšlap na Zobor byl povinností. Když jsme však vylezli k vysílači nad Nitrou, zjistil jsem, že tento vrchol se nazývá Pyramida a k vlastnímu vrcholu Zobor je to ještě jeden kilometr. Nedaleko obou vrcholů jsme s Markem, Katkou, Štěpánem, Vaškem a Bálintem odlovili dvě kešky.

Nad Nitrou (s Katkou)

Akční lov kešky nedaleko vysílače nad Nitrou

Úterní večerní program byl stejně jako loni zajištěn přímo účastníky – někteří z nich nás naučili nějaký nový tanec, Tim Morley nás pobavil svou prezentací nové hry „Ĉevaloj“ (Koně)…

Středa

Stejně jako loni, i letos ve středu byly na programu exkurze: letos se jelo do Bratislavy a do Banské Štiavnice. Já jsem se rozhodl zůstat v Nitře a ve volném čase napsat na Vikizprávy aktualitu o Letní škole esperanta a také o novinkách na DVD Esperanto elektronicky IV. Na oběd jsem měl sice mít v restauraci nějaké maso. Protože se nám ale líbily palačinky, které měli vegetariáni, slušně jsme číšníka požádali o mimořádnou změnu jídla. Naštěstí to nebyl problém a tak jsme si pochutnali na palačinkách, které jsme zapili kofolou. Ke kofolám jsme navíc dostali dva pěnokníry, které se moc líbily Miriam a Meve.

Pěnokníry Miriam a Meve skutečně slušely

Koncert JoMa

Večer byl v sálu koncert zpěváka JoMo. O tomto zpěvákovi se říká, že roztančí prakticky každého a chvíli po začátku koncertu už nikdo nesedí na svých místech. To sice neplatilo úplně doslova, ale ti, kteří šli tancovat, si koncert opravdu užívali. Já dokonce tak moc, že jsem pak cítil, že mé hlasivky jsou oslabené a budu si muset koupit nějaké léčivo.

Atmosféra během koncertu JoMa

Po koncertu jsem s Markem promítal český dokument „Český sen“, který se setkal s pozitivními reakcemi publika.

Čtvrtek

Ve čtvrtek, 26.7.2012 uplynulo přesně 125 let ode dne, kdy byla vydána první učebnice Esperanta. To se samozřejmě muselo večer oslavit, ale o tom až za chvíli. Po obědě jsem vyrazil na krátkou procházku do města s Katkou z České Třebové – během procházky jsme nejdříve potkali jednoho polského účastníka u obchodního domu Tesco, potom jsme u fontány potkali Richarda Loučinského a v restauraci pod hradem, kam jsme zašli na kofolu s mým kamarádem z Nitry, jsme potkali Bertila. Během procházky zpět ke studentskému domovu jsme ještě potkali Gunnara a Andiho. Na konverzaci Andiho s Katkou reagoval můj kamarád tak, že prohlásil, že nerozuměl ani slovo.

Večer se nesl ve znamení oslav 125 let vzniku esperanta. Po společné fotce všech účastníků se mohl každý, kdo chtěl, zúčastnit soutěže ve zpívání hymny esperanta, samozřejmě bez nápovědy :-) Ale oslavám nebyl zdaleka konec. Po ukončení soutěže ve zpívání hymny následovala soutěž, kdy vyhrál ten, kdo se nejvíce a současně nejkrásněji nafintil do zelené. Marek Blahuš zorganizoval soutěž Risk s různými otázkami týkající se esperanta.

Ale to nejlepší přišlo nakonec – zelené pití a zelené zákusky :-)

Zákusky byly vynikající :) Zleva Vašek, Marek, já a Meva

Noční Nitra

Pátek

V pátek dopoledne jsme stále měli výuku v rámci semináře „Flugiloj de malfacila vento“ (Křídla nesnadného větru), ale nebylo to jen o tom, že jsme seděli v restauraci a mluvili jen teoreticky o výuce. Xosé Conde zařídil, že jsme navštívili kurzy jiných vyučující (například Petry z Maďarska, Dalii z Litvy či Tima z Velké Británie) a diskutovali jsme potom o jejich stylu výuky.

Během diskuse v rámci semináře Flugiloj de malfacila vento...

Že jsme měli doposud ve „Filmejo“ málo diváků? Možná to bylo tím, že jsme promítali pozdě. A mně bylo jasné, že večer mi na promítání českých animovaných filmů nikdo nepřijde. Takže jsem se rozhodl, že promítání Pata a Mata a jednoho dílu Krtečka bude raději v pátek odpoledne.

Večer byl koncert Martina Wieseho, který mne ale příliš nezaujal, takže jsem po první písničce odešel. Inu, ne vždy mne všechno zaujme.

Sobota

A přišel předposlední den SESu. V rámci semináře „Flugiloj de malfacila vento“ (Křídla nesnadného větru) jsme finišovali s Andreou plán na náš půlhodinový kurz. Zde se musím na rovinu přiznat, že jsem na přípravu neměl tolik času, kolik bych asi chtěl, ale to je dáno mými různými výpomocemi pro hlavního organizátora akce, tedy Petera Baláže. Navíc, po obědě jsem ještě utíkal do města koupit jeden malý dárek. I přesto jsme však s Andreou výuku celkem zvládli. Poznali jsme však, že naše časové plány byly hodně optimistické.

Na závěr nejen trochu veselé kritiky…

Poslední večer akce už Peter Baláž nepotřeboval konečně tlumočníka do angličtiny, byly rozdány diplomy pro účastníky soutěže ve zpívání hymny esperanta. A aby toho nebylo málo, Konstantin Tiĥomirov nám předvedl s jeho týmem hymnu esperanta jako pantomimu. Nechyběla ani tradiční veselá kritika od Xosého Condeho, který ve své písničce zkritizoval všechny pozitivní a negativní jevy během Letní školy esperanta.

Peter Baláž (před pódiem) jakožto moderátor posledního večera

Odjezd domů aneb slovenský sýr nevedeme…

Mnoho hodin jsem opět nespal, ráno jsem si zabalil všechny své věci a po několika formalitách s organizátory jsem ještě zašel na chvíli na seminář „Flugiloj de malfacila vento“ a obdržel diplom o absolvování kurzu.

A o půl jedenácté jsem vyrazil pěšky na autobusové nádraží. Po cestě jsem se ještě stavil v OC Mlýny, kde jsem ještě jednou poděkoval prodavačce v prodejně O2 SK za perfektní služby tohoto operátora a chtěl si ještě koupit slovenský sýr v jakémsi Ráji sýrů. Byl jsem však zklamán, neboť jsem zjistil, že slovenský sýr nemají a mají jen sýry z Holandska atp…

O půl dvanácté přijíždí na autobusovou stanici autobus společnosti Student Agency a já nastupuji. Po chvíli dostávám sluchátka k notebooku, noviny a horkou čokoládu. A internet také funguje, takže po cestě ještě vyřeším pár záležitostí a v 14:20 přijíždím do Brna.

Závěrem

Celkem se Letní školy esperanta zúčastnilo 250 lidí z 23 zemí. V příštím roce, tedy v roce 2013, chce hlavní organizátor, Peter Baláž, akci zorganizovat opět na Slovensku, tentokrát v Martině. Kapacita bude až 800 lidí. To by rozhodně nebylo špatné, pokud by se akce zúčastnilo třikrát více lidí než letos, ale upřímně řečeno, jsem zvědav na ty fronty na snídaně, obědy a večeře :-) Já jsem však na nějakých 75 % přesvědčen o tom, že se příštího ročníku opět zúčastním! -mir-

Autoři fotografií: Anna Maria Koniecpolska-Bień, Joanna Filipowicz-Choroszucha, Kateřina Chudá, Marek Blahuš, Miroslav Hruška a Václav Zouzalík