Reportáž z únorové cesty do Francie

Když mi v dubnu 2010 můj dobrý kamarád Marek Blahuš sdělil, že od září bude stážovat v organizaci E@I ve Francii, zrodil se v mé hlavě plán cesty do Francie. V zemi galského kohouta jsem doposud nebyl, to by bylo dobré. Původně bylo v plánu, že bych jel v září s jedním kamarádem společně, původně vlakem. Nakonec jsme se rozhodli, že kvůli větší operativnosti cesty by bylo lepší jet autem, ale začátkem září mi kamarád sdělil, že bohužel z pracovních důvodů nemůže se mnou jet, a tak jsem musel cestu do Francie odvolat. I tak ale byla myšlenka na cestu do Francie stále v mé hlavě.

Na podzim se podařilo Marku Blahušovi zjistit, jak je to s jízdenkami německých drah, jejich objednáváním atp...

Myšlenku cesty do Francie jsme ale s Markem začali řešit až během společné zpáteční cesty z esperantského Silvestru v Německu. Tehdy jsme se začali zabývat myšlenkou, že bych si hlídal ceny jízdenek německých drah během zkouškového a jakmile bych měl všechny zkoušky (zbývalo udělat už jen 3 zkoušky) za sebou, objednali bychom spolu jízdenky.

Europa Spezial Tschechien Brno Saarbrücken

Zkoušky jsem zdárně udělal a tak jsem 21. ledna objednal dvě jízdenky od Deutsche Bahn. Jednu z Brna do Saarbrückenu a druhou ze Saarbrückenu do Prahy. Dohromady jsem zaplatil za obě jízdenky Europa Spezial Tschechien 81,50 € (39 € za jednu jízdenku a 3,50 € za poslání poštou). V podstatě jde o obdobu nabídky SporoTiket Evropa, kterou nabízí České dráhy, tato nabídka nabízí ale oproti nabídce Českých drah větší výběr destinací (tj. nejste omezeni na konkrétní destinace jako u ČD). Ze Saarbrückenu jsem pak hodlal pomocí speciální přeshraniční jízdenky pokračovat osobním vlakem do Met a následně do Nancy. Pro cestu zpět ale nastal problém, že neexistoval nějaký vhodný spoj do Německa s návazností na spojení až do Brna, a tak jsem se spokojil s Prahou a rovnou oslovil jedny známé s prosbou o ubytování, přičemž s tímto nebyl problém.

Přípravné práce před cestou do Francie zahrnovaly především setkání s Markovou maminkou a převzetí několika věcí pro Marka a dále nákup Kofol a oblíbených Markových českých sladkostí.

Konečně nadešel ten den, kdy jsem měl poprvé v životě ne pouze vidět vlak ICE, ale dokonce tímto vlakem jet.

V 5:35 jsem tedy odjel vlakem EC 176 směr Drážďany. Mám asi cestovní horečku, ani se mi nechce spát a tak po chvíli přemýšlení vytahuji notebook a pouštím si film na cestu do Prahy. Tuhle část cesty ostatně velmi dobře znám, tak proč si nepustit na zkrácení volné chvíle nějaký film? Jen dnes je cesta přeci jen trochu jiná: především jedu dále než do Prahy a průvodčí ukazuji německý lístek, ale soudě podle toho, že moji jízdenku nekomentovala, usuzuji, že nejsem asi první ani poslední člověk, který cestuje po ČR na takovouto jízdenku.

Cesta do Prahy proběhla bez potíží, v Praze kvůli přepojování lokomotivy a odpojování jednoho vagonu byl čas i na krátký pokec s jedním mým pražským kamarádem.

V Děčíně se střídá vlaková četa a já tak kousek přes zastávkou v Bad Schandau ukazuji svůj lístek německé průvodčí. V Bad Schandau přistoupila do vlaku německá policie, prochází i kolem kupé, kde sedím úplně sám (vlak opravdu nebyl moc narvaný), ale moc si mě nevšímají, snad je to i proto, že natáčím foťákem jízdu podél Labe.

V 10:46 přijíždíme do Drážďan, kde vystupuji. Česká lokomotiva se odpojuje a za chvíli jí střídá německá kolegyně a já mám hodinu na přestup. Fotím trochu provoz na nádraží a MHD v jeho okolí. Nádraží je řešeno tak, že uprostřed jsou kusé koleje a vpravo a vlevo jsou průjezdné koleje. Střecha nádraží trochu připomíná pražské hlavní nádraží, ačkoliv něco podobného uvidím ještě jednou za pět hodin ve Frankfurtu nad Mohanem. Asi o půl dvanácté fotím odjezd jednoho osobního vlaku a všímám si, že nejsem sám, kdo tento vlak fotí. Hned se dávám do řeči s kolegou fotografem a trochu se procházíme po nádraží. Ukazuje mi místo, kde odpočívá česká lokomotiva a protože se už pomalu blíží odjezd mého vlaku ICE směr Frankfurt nad Mohanem, jdeme směrem k nástupišti. Konečně se stane můj sen skutečností, svezu se vlakem ICE. Pravda, jak jsem trochu tušil a potvrdil mi i kolega fotograf, trasa Drážďany – Frankfurt nad Mohanem není rozhodně trasou, kde by ICE jelo rychlostí 300 km/h, významově jde spíše o vedlejší trasu. Ještě fotka před samotným vlakem a mohu nastupovat.

Drážďanské nádraží

Můj železniční sen se stává skutečností, pár minut před nástupem do ICE

Ani do tohoto vlaku nemám místenku, vlak není povinně místenkový, ale nad sedadly je vždy malý displej, který ukazuje, zda je místo někým nárokováno a pokud ano. Po chvilce hledání nalézám volné místo. Brzy po odjezdu přichází průvodčí zkontrolovat jízdenky a protože jsem neobjevil zásuvky na notebook, ptám se německy průvodčího, kde že jsou. Ochotně mi odpoví, že jsou pod sedadly.

ICE během cesty do Frankfurtu nad Mohanem, kam přijelo v 16:37, zastavilo mimo jiné v Lipsku a Fuldě. Maximální rychlost tohoto ICE-T je 230 km/h, této rychlosti ale dosáhlo před Lipskem a někde mezi Erfurtem a Frankfurtem (o aktuální rychlosti vlaku jste informováni prostřednictvím displejů). I přes tuto drobnost, že jsem nejel nějak rychleji ve srovnání s ČR, se mi cesta tímto vlakem líbila. ICE-T je skutečně moderní vlak, má elegantní průchod mezi vagóny a má rovněž i tichý oddíl hned za kabinou strojvedoucího. Ale na rozdíl od českého Pendolina můžete v ICE-T vidět, jak strojvedoucí pracuje, mezi ním a tichým oddílem je totiž jen sklo.

Tichý oddíl v ICE

Interiér ICE

Průchod mezi vozy ICE

Přesně, podle jízdního řádu, přijíždíme v 16:37 do Frankfurtu nad Mohanem. Z tohoto obrovského nádraží mne čeká cesta dalším zajímavým vlakem: tentokrát to bude TGV. Je to trochu paradox, jet po Německu francouzským vlakem, ale už je to tak, mezi Paříží a Frankfurtem nad Mohanem jezdí jak vlaky ICE, tak i TGV a v tuto dobu zrovna jede TGV. Ale tak proč ne, aspoň budu moci porovnat. Ještě povinná fotka před TGV a já pokračuji ve své cestě po Německu. Ani v tomto vlaku neschází zásuvky pro notebooky. Průchod mezi vozy je trochu užší oproti ICE a sedačky se mi zdají trochu tvrdší, ale oproti ICE mne nadchnou lampičky u stolku. Píšu Markovi sms, že přestup jsem zvládl. V 19:00 přijíždíme do Saarbrückenu a já vystupuji. Dále budu pokračovat regionálním vlakem. Podle instrukcí Marka kupuji v automatu přechodovou jízdenku za 9,70 € až do Nancy. Pokladny už jsou stejně zavřené, infocentrum DB také, jedinou poradní službou je v tuto večerní dobu malý stánek DB s asi třemi ochotnými pracovníky DB. Z tzv. euronádraží, jak se tomuto nádraží přezdívá, odjíždím v 19:30 regionálním vláčkem do Met. Kontrola osobních dokladů se samozřejmě nekoná, k mému překvapení ale ani kontrola lístků. No nejspíš jsem utrácel zbytečně. O hodinu později přijíždím do Met.

ICE 3 a TGV POS ve Frankfurtu nad Mohanem

Před nástupem do TGV ve směru Paris Est

V TGV (druhá třída)

Velmi sympatická lampička v TGV

A jsem tak vůbec poprvé ve Francii. Francouzštinu jsem se učil trochu na gymnáziu a tak mi nedělá problém se na nádraží jakžtakž zorientovat a všímat si hlášení o vlacích. V 21:15 odjíždím regionálním vlakem do Nancy. Bohužel jde v tomto čase o „courák“ a tak nám cesta trvá hodinu.

Osobní vlak směr Nancy-Ville

Vlak je dvoupatrový, má i první třídu, a ačkoliv jsem ji pravděpodobně mohl využít, sedím nakonec ve druhé třídě. Ani v tomto vlaku nechybí zásuvky na notebook. Schází ale opět kontrola jízdenek. Konstatuji, že jsem mohl ušetřit i na této trase. Po několika zastávkách v různých obcích nad Moselou přijíždím v 22:15 do Nancy, kde na mne již čeká Marek Blahuš a jdeme k němu domů. Všímám si zajímavé znělky francouzských drah, tramvajtrolejbusu, zatímco mi Marek představuje trochu město. Zajímavý týden tak může začít! O tom, co všechno jsme s Markem zažili, se dozvíte v další části reportáže. Mimo jiné jsme navštívili Mety, viděli vodní kanál podél železniční tratě (schválně jestli tušíte, co bylo postaveno dříve), ale nejen to. Lotrinsko je sice trochu stranou turistického ruchu, ale i tak je tu dost míst k vidění. Ta nejzajímavější jsme s Markem samozřejmě navštívili a i o nich se zmíním v reportáži. -mir-

Na podzim se podařilo Marku Blahušovi zjistit, jak je to s jízdenkami německých drah, jejich objednáváním atp...

Myšlenku cesty do Francie jsme ale s Markem začali řešit až během společné zpáteční cesty z esperantského Silvestru v Německu. Tehdy jsme se začali zabývat myšlenkou, že bych si hlídal ceny jízdenek německých drah během zkouškového a jakmile bych měl všechny zkoušky (zbývalo udělat už jen 3 zkoušky) za sebou, objednali bychom spolu jízdenky.

Zkoušky jsem zdárně udělal a tak jsem 21. ledna objednal dvě jízdenky od Deutsche Bahn. Jednu z Brna do Saarbrückenu a druhou ze Saarbrückenu do Prahy. Dohromady jsem zaplatil za obě jízdenky Europa Spezial Tschechien 81,50 € (39 € za jednu jízdenku a 3,50 € za poslání poštou). V podstatě jde o obdobu nabídky SporoTiket Evropa, kterou nabízí České dráhy, tato nabídka nabízí ale oproti nabídce Českých drah větší výběr destinací (tj. nejste omezeni na konkrétní destinace jako u ČD). Ze Saarbrückenu jsem pak hodlal pomocí speciální přeshraniční jízdenky pokračovat osobním vlakem do Met a následně do Nancy. Pro cestu zpět ale nastal problém, že neexistoval nějaký vhodný spoj do Německa s návazností na spojení až do Brna, a tak jsem se spokojil s Prahou a rovnou oslovil jedny známé s prosbou o ubytování, přičemž s tímto nebyl problém.

Přípravné práce před cestou do Francie zahrnovaly především setkání s Markovou maminkou a převzetí několika věcí pro Marka a dále nákup Kofol a oblíbených Markových českých sladkostí.

Konečně nadešel ten den, kdy jsem měl poprvé v životě ne pouze vidět vlak ICE, ale dokonce tímto vlakem jet.

V 5:35 jsem tedy odjel vlakem EC 176 směr Drážďany. Mám asi cestovní horečku, ani se mi nechce spát a tak po chvíli přemýšlení vytahuji notebook a pouštím si film na cestu do Prahy. Tuhle část cesty ostatně velmi dobře znám, tak proč si nepustit na zkrácení volné chvíle nějaký film? Jen dnes je cesta přeci jen trochu jiná: především jedu dále než do Prahy a průvodčí ukazuji německý lístek, ale soudě podle toho, že moji jízdenku nekomentovala, usuzuji, že nejsem asi první ani poslední člověk, který cestuje po ČR na takovouto jízdenku.

Cesta do Prahy proběhla bez potíží, v Praze kvůli přepojování lokomotivy a odpojování jednoho vagonu byl čas i na krátký pokec s jedním mým pražským kamarádem.

V Děčíně se střídá vlaková četa a já tak kousek přes zastávkou v Bad Schandau ukazuji svůj lístek německé průvodčí. V Bad Schandau přistoupila do vlaku německá policie, prochází i kolem kupé, kde sedím úplně sám (vlak opravdu nebyl moc narvaný), ale moc si mě nevšímají, snad je to i proto, že natáčím foťákem jízdu podél Labe.

V 10:46 přijíždíme do Drážďan, kde vystupuji. Česká lokomotiva se odpojuje a za chvíli jí střídá německá kolegyně a já mám hodinu na přestup. Fotím trochu provoz na nádraží a MHD v jeho okolí. Nádraží je řešeno tak, že uprostřed jsou kusé koleje a vpravo a vlevo jsou průjezdné koleje. Střecha nádraží trochu připomíná pražské hlavní nádraží, ačkoliv něco podobného uvidím ještě jednou za pět hodin ve Frankfurtu nad Mohanem. Asi o půl dvanácté fotím odjezd jednoho osobního vlaku a všímám si, že nejsem sám, kdo tento vlak fotí. Hned se dávám do řeči s kolegou fotografem a trochu se procházíme po nádraží. Ukazuje mi místo, kde odpočívá česká lokomotiva a protože se už pomalu blíží odjezd mého vlaku ICE směr Frankfurt nad Mohanem, jdeme směrem k nástupišti. Konečně se stane můj sen skutečností, svezu se vlakem ICE. Pravda, jak jsem trochu tušil a potvrdil mi i kolega fotograf, trasa Drážďany – Frankfurt nad Mohanem není rozhodně trasou, kde by ICE jelo rychlostí 300 km/h, významově jde spíše o vedlejší trasu. Ještě fotka před samotným vlakem a mohu nastupovat.

Ani do tohoto vlaku nemám místenku, vlak není povinně místenkový, ale nad sedadly je vždy malý displej, který ukazuje, zda je místo někým nárokováno a pokud ano. Po chvilce hledání nalézám volné místo. Brzy po odjezdu přichází průvodčí zkontrolovat jízdenky a protože jsem neobjevil zásuvky na notebook, ptám se německy průvodčího, kde že jsou. Ochotně mi odpoví, že jsou pod sedadly.

ICE během cesty do Frankfurtu nad Mohanem, kam přijelo v 16:37, zastavilo mimo jiné v Lipsku a Fuldě. Maximální rychlost tohoto ICE-T je 230 km/h, této rychlosti ale dosáhlo před Lipskem a někde mezi Erfurtem a Frankfurtem. I přes tuto drobnost, že jsem nejel nějak rychleji ve srovnání s ČR, se mi cesta tímto vlakem líbila. ICE-T je skutečně moderní vlak, má elegantní průchod mezi vagóny a má rovněž i tichý oddíl hned za kabinou strojvedoucího. Ale na rozdíl od českého Pendolina můžete v ICE-T vidět, jak strojvedoucí pracuje, mezi ním a tichým oddílem je totiž jen sklo.

Přesně, podle jízdního řádu, přijíždíme v 16:37 do Frankfurtu nad Mohanem. Z tohoto obrovského nádraží mne čeká cesta dalším zajímavým vlakem: tentokrát to bude TGV. Je to trochu paradox, jet po Německu francouzským vlakem, ale už je to tak, mezi Paříží a Frankfurtem nad Mohanem jezdí jak vlaky ICE, tak i TGV a v tuto dobu zrovna jede TGV. Ale tak proč ne, aspoň budu moci porovnat. Ještě povinná fotka před TGV a já pokračuji ve své cestě po Německu. Ani v tomto vlaku neschází zásuvky pro notebooky. Průchod mezi vozy je trochu užší oproti ICE a sedačky se mi zdají trochu tvrdší, ale oproti ICE mne nadchnou lampičky u stolku. Píšu Markovi sms, že přestup jsem zvládl. V 19:00 přijíždíme do Saarbrückenu a já vystupuji. Dále budu pokračovat regionálním vlakem. Podle instrukcí Marka kupuji v automatu přechodovou jízdenku za 9,70 € až do Nancy. Pokladny už jsou stejně zavřené, infocentrum DB také, jedinou poradní službou je v tuto večerní dobu malý stánek DB s asi třemi ochotnými pracovníky DB. Z tzv. euronádraží, jak se tomuto nádraží přezdívá, odjíždím v 19:30 regionálním vláčkem do Met. Kontrola osobních dokladů se samozřejmě nekoná, k mému překvapení ale ani kontrola lístků. No nejspíš jsem utrácel zbytečně. O hodinu později přijíždím do Met. A jsem tak vůbec poprvé ve Francii. Francouzštinu jsem se učil trochu na gymnáziu a tak mi nedělá problém se na nádraží jakžtakž zorientovat a všímat si hlášení o vlacích. V 21:15 odjíždím regionálním vlakem do Nancy. Bohužel jde v tomto čase o „courák“ a tak nám cesta trvá hodinu. Vlak je dvoupatrový, má i první třídu, a ačkoliv jsem ji pravděpodobně mohl využít, sedím nakonec ve druhé třídě. Ani v tomto vlaku nechybí zásuvky na notebook. Po několika zastávkách v různých obcích nad Moselou přijíždím v 22:15 do Nancy, kde na mne již čeká Marek Blahuš a jdeme k němu domů. Všímám si zajímavé znělky francouzských drah, tramvajtrolejbusu, zatímco mi Marek představuje trochu město. Zajímavý týden tak může začít! O tom, co všechno jsme s Markem zažili, se dozvíte v další části reportáže. Mimo jiné jsme navštívili Mety, viděli vodní kanál podél železniční tratě (schválně jestli tušíte, co bylo postaveno dříve), ale nejen to. Lotrinsko je sice trochu stranou turistického ruchu, ale i tak je tu dost míst k vidění. Ta nejzajímavější jsme s Markem samozřejmě navštívili a i o nich se zmíním v reportáži. -mir-