Tam, kde pramenila Naděje a přišel mráz ... aneb víkendovka v Jeseníkách

Je pátek, 28. dubna a já ani ne po roce jedu vlakem do Jeseníku na víkendovku se Zeměchválami. Ale tentokrát to bude jiná liga. Ostatně, když jsem pár hodin před cestou varován, že podmínky budou stížené sněhem, lze něco tušit ...

Ale nic naplat, jednou jsem přihlášen, tak to prostě už nějak zvládnu. Jen z očekávané jarní víkendovky se Základním články Zeměchvály Hnutí Brontosaurus bude spíše zimní akce. Tomu jsem musel přizpůsobit i svoji výbavu. Zimní bunda, čepice, pár dnů před cestou pořízené zimní pracovní boty a tepelná vložka do spacáku zvyšující tepelný komfort spacáku o asi 8°C, pro jistotu termoska, zkrátka, nic nepodcenit. A z Brna do Jeseníku cestovat společně s dalšími šesti účastníky, respektive ze Zábřehu na Moravě ještě s několika dalšími účastníky, takže o zábavu je postaráno :-)

Ono, jinak to ani nešlo, když jsem viděl, kolik sněhu bylo na Ramzové. A při příjezdu do Jeseníku z nebe padá cosi mezi deštěm a sněhem. A šup, milí účastníci, hezky se zahřejte, sundejte si batohy, zahrajeme si několik rychlých her a pak si přečtěte vzkaz s úkoly.

Takže klasika, jedna skupina půjde po modré značce do lázní, druhá, ve které jsem i já, po červené značce. Během stoupání nahoru řešíme několik úkolů. V lázních už na nás čekají Kuklička a Michal. A radí: kdo může, vytáhněte si návleky na boty, bude se to hodit. Hmm, tak tuto výbavu jsem nechal doma. Ale tajně doufám, že to snad nějak zvládnu. Ostatně, na Maxovku se škrábu už popáté.

Na rozcestí "Jižní svahy" nad lázněmi padne rozhodnutí. Ti pomalejší půjdou s Kukličkou, ti rychlejší půjdou s Michalem. Je mi jasné, že ani v jednom případě se nepůjde snadno, druhá skupina nebude mít cestu proťápanou o moc více než ta první. A motivace, že budu snad dříve na chatě a tím pádem u zdroje tepla, vítězí.

Cesta zpočátku byla celkem snadná, teprve přibližně za Enhuberovým pomníkem se cesta stala opravdu náročnější. Po cestě jsme se zastavili u Jitřního pramene, více jsme se nezastavovali. Cesta od Jitřního pramene mi přišla téměř nekonečná, ale nakonec jsme konečně u Maxovky. Kupodivu mám hlavně mokré boty, bunda je celkem v pohodě.

Po příchodu druhé skupiny ještě několik pokynů a úkolíčků a pak konečně spát.

Sobota

Sobotní ráno nás vítá slunečným počasím a pravou zimní pohádkou v ladovském stylu. Ten pohled na okolí Maxovky stál za tu námahu.

Ale sníh má i svoje ale. Vlivem těžkého sněhu na stromech některé stromy popadaly a jeden z nich dokonce na naše kadibudky pod chatou. Vznikla tak neplánovaná práce navíc. Během snídaně se rozdělujeme do pracovních skupin. Jedna skupina půjde na Medvědí pramen, druhá na ne úplně snadno přístupný pramen Dobré naděje, třetí bude vařit na chatě oběd a čtvrtá bude dávat do provozu kadibudky. Volím s Petrou práci u chaty pod vedením Tomáše. Ta sestávala nejprve z odházení sněhu kolem kadibudek, aby vůbec byl prostor pro další manipulaci se stromem. Ten jsme nakonec úspěšně odstranili a dokonce využili částečně jako podpěru.

Kromě této práce bylo také nutné vykopat jámu na bioodpad u přístupové cesty a obecně odklidit sníh před chatou, hlavně v okolí ohniště.

Později odpoledne se vrací skupinky lidí z prací na pramenech, díky prakticky neustálému padání sněhu ze stromů, téměř neprochozené cestě od chaty směrem na Medvědí kámen a dále k pramenům musí ale většinu oblečení okamžitě sušit. Tomáš, který organizoval práci u chaty na "záchraně" kadibudek, pro jistotu ještě konzultuje stav a použitelnost s některými účastníky, kteří vědí něco o statice budov. Díky jejich práci tak došlo k zajištění kadibudek tak, aby aspoň jedna z nich byla po zbytek víkendovky použitelná a nehrozilo, že se kadibudky ještě více proboří.

Po pozdním obědě je čas na diskusi s Lukášem, který mezi nás dorazil ráno a koordinoval práci obou pramenech.

Po diskusi byl čas i na zábavu v podobě improvizovaných divadel. Rozdělili jsme se do čtyř skupin. Každá z nich měla stvárnit život rodiny od sobotního odpoledne do nedělního oběda na Jesenicku v určitém období - ta první, ve kterém jsem byl i já, měla období cca 400 let po Kristu, ta druhá přibližně šestnácté století, třetí pak období po druhé světové válce a čtvrtá současnost.

Večer byl čas na zpěv při zvuku hudebních nástrojů. Spát mohl jít každý víceméně podle potřeby.

Nedělní ráno nás uvítalo pěkným počasím. Na větvích stromů už je méně sněhu, takže už to taková pohádka není. Po snídani jsme vyrazili po stezce se společně podívat na Medvědí pramen. Klobouk dolů, práce se v náročných podmínkách udělalo hodně. Od pramene už to není daleko na Medvědí kámen, kde je pěkná vyhlídka.

Část účastníků se potom ještě šla podívat na Štýrský pramen, ovšem k němu cesta nebyla moc vychozená, takže se oni zvědavci vrátili mokří. Já jsem volil návrat do chaty. Po pozdním obědě byl čas na odpočinek, později pak na dvě venkovní hry, ta první byla od Davida s názvem "Producenti".

Byli jsme rozděleni do tří skupin po čtyř. V okolí chaty se nacházelo několik stanovišť s papírky, které označovaly suroviny a také hotové výrobky. Hra měla celkem celkem čtyři etapy a v každé etapě byly suroviny, ale i výrobky různě hodnotné (respektive dotované). Cílem bylo vyrobit co nejvíce finálních produktů. Nakonec se z této v zásadě mírumilovné a klidné hry stala docela běhavá hra, u které jsme se pěkně zapotili, s čímž ale David původně nepočítal :-) Navíc cestička byla v okolí chaty prochozená tak, že jsme se museli vzájemně vyhýbat, tedy pokud jsme nechtěli chodit v hlubokém sněhu.

Další hra "Cesta za kamarádem" od Tomáše už byla klidnější. V okolí chaty byly na různých místech umístěny papíry s pokyny, kterými jsme se museli řídit, případně se rozhodnout. Cílem bylo dorazit na setkání s kamarádem co nejdříve. Na začátek bylo na výběr metro či tramvaj. Podle toho se každému z nás po cestě něco stalo, respektive na každého čekalo určité zdržení.

Večer jsme si udělali táborák, opekli špekáčky a přitom hráli na kytaru a zpívali písničky. Později už bylo chladno, takže jsme se přesunuli do tepla chaty, ze které se stal časem taneční parket (díky, Hanko!). Spát mohl jít opět každý víceméně podle potřeby a únavy.

V pondělí dopoledne byl po snídani čas na diskusi o hrách, trávení volného času, blahobytu atp. A pak už bohužel byl čas vyrazit do Jeseníku. Část z nás ale ještě zůstala na chatě, respektive vyrazila na výlet do okolí.

Jak jsme sestupovali níže zpět do lázní, sněhu samozřejmě ubývalo a na jednom místě bylo krásně patrné, že jaro bylo přerušeno jen dočasně :)

V lázních už prakticky nebyl a bylo dokonce již tak teplo, že jsme museli i sundávat část oblečení.

Pak už byl čas nastoupit do autobusu náhradní dopravy a hodinu po poledni vyrazit směr Zábřeh na Moravě, kde jsme se dále rozdělili. Po půl páté odpoledne jsem v Brně. Než dorazím domů, jedu ještě na chvíli na prvomájové setkání hráčů geocachingu v Lužánkách pozdravit se s kamarády.

A tím skončila má v pořadí již pátá návštěva chaty Maxovka. A protože mi to nestačilo, v pátek 5. května jsem na chatu mířil znova, opět na víkendovku se Zeměchválami. O tom však někdy příště :) Závěrem už jen děkuji organizátorskému týmu za nasazení, podmínky byly opravdu náročné. Zatímco my účastníci jsme museli z Jeseníku jen jednou nahoru, organizátoři tuto cestu museli zvládnout vícekrát. Čekali jsme jaro, ale zatím přišel mráz. Ale pramen Dobré naděje díky naší práci vypadá lépe :) -mir-