Na přelomu listopadu a prosince jsem navštívil poprvé v životě Londýn. Chcete vědět, co se mi v Londýně líbilo? Pak čtěte dále :-) Článek však nebude tentokrát psaný jako reportáž den po dni, ale jako seznam mých postřehů :-)
Ochota lidí
Na prvním místě mých dojmů a zážitků z Londýna je (pro někoho možná překvapivě) ochota lidí. Ano, opravdu žádná památka či turistická atrakce. Ale jednoduše ochota lidí. Když jsem poslední den pobytu cestoval tzv. Overgroundem (z mého pohledu něco jako vlaková linka pražského Eska či vídeňského S-bahnu) severní částí Londýna, na kterou mi ještě platila moje jízdenka, zažil jsem ochotu lidí opravdu ukázkovou. Když jsem na jedné stanici vystoupil s cílem si odlovit v nedalekém parku kešky, zdálo se asi pracovnici za okýnkem, že si nejsem jist. Okamžitě se mne tedy zeptala, jestli jsem v pořádku - říkám, že ano :-) Když jsem se na tuto stanici vrátil o chvíli později, začal jsem zjišťovat, ze kterého nástupiště mám pokračovat dál. Pravda, bylo to celkem jednoduché, vlastně ze stejného nástupiště. Každopádně když jsem začal studovat mapu, tak se mně okamžitě jiná pracovnice na stanici (pravděpodobně zrovna provádějící úklid, ale nejsem si tím jist) zeptala, kam že jedu a že mi ráda poradí. O několik minut jsem potom přestupoval z Overground na vlak. Přestup na stanici West Hampstead byl trochu náročnější kvůli docházkové vzdálenosti mezi oběma stanicemi, ale to problém nebyl. Hlavně jsem řešil, do kterého vlaku nastoupit, potřeboval jsem na St. Pancras. Když jsem začal ve stanici studovat mapu, okamžitě si mého počínání všiml pracovník stanici a zeptal se mne, kam potřebuji. Říkám, že na St. Pancras. Rada byla jednoduchá - vlak pojede z toho a toho nástupiště, za pět minut.
Tak tomu říkám ochota lidí pomoci, když nevím. Prakticky nikdy se mi nestalo v Brně nebo v Praze, že bych si studoval jízdní řády a najednou ke mně přišel pracovník Českých drah a ptal se mne, kam potřebuji jet atp...
A když jsem se chtěl v pondělí podívat blíže k vlakům na stanici St. Pancras, zjistil jsem, že to nepůjde s mojí Oyster Card. Ovšem má prosba asi na pracovníka železnice u turniketů zapůsobila natolik, že mne pustil dál a mohl jsem si tak chvíli fotit vlaky :-) Pochopitelně to neplatilo o vlacích Eurostar.
Tohle je dost jiný přístup k lidem. A proto tento postřeh je můj hlavní postřeh z Londýna...ale vy asi chcete vědět další dojmy, že. Nuže, pokračujeme :)
Dny plné zajímavých setkání
Moje první návštěva Londýna byla spojená se setkáním s lidmi, které jsem buď znal anebo také neznal :-) Na prvním místě je to samozřejmě můj spolužák ze střední školy, u kterého jsem bydlel a tímto mu ještě jednou děkuji za možnost noclehu a milého setkání :-)
Na druhém místě je to moje duchovní sestra a současně esperantistka Sasha z Ukrajiny, která žije a pracuje v Londýně :) Setkání se povedlo realizovat sice až poslední den mého pobytu, ale byl to velice příjemně strávený čas :-) Navštívili jsme spolu galerii umění "Tate Gallery", ze které byla také pěkná vyhlídka na Londýn :-) Doporučuji zajít, vstupné se platí jen do některých částí galerie :) Po prohlídce výstavy "The World Goes Pop" (s díly Jany Želibské a Jozefa Jankoviče ze Slovenska) jsme vyrazili vlakem na St. Pancras a do Britské knihovny, kde na nás již čekala další esperantistka, Olga z Ukrajiny, která pracuje právě v Britské knihovně. Prohlédli jsme si částečně knihovnu (ale pro nedostatek času jsem si hlavně prohlédl výstavu starých náboženských knih) a především jsme zašli na výtečný oběd v pizzerii naproti. Skvělá tečka za pobytem v Londýně :-) A samotnou pizzerii mohu také doporučit! Olga také ode mne dostala darem letáčky v esperantu a angličtině o Muzeu esperanta ve Svitavách, což ji velmi potěšilo a překvapilo.
V neděli a v pondělí jsem se pro změnu viděl s Martinem ze Slovenska, rovněž esperantistou, který v Londýně žije a pracuje již přes devět let. Díky tomuto setkání jsem tak také zašel společně s Honzou na velice chutné pivo a vedli jsme v češtině a slovenštině diskusi o životě v Londýně :-) V pondělí jsem pak vyrazil do západní části Londýna na oběd opět s Martinem a přidal se k nám i britský esperantista Stane.
Ale Londýn nebyl jen o setkání s esperantisty. Ačkoliv se mi zdálo, že navázat kontakt s lidmi v metru snad ani dobře nejde, v úterý se mi to v lince metra "Northern" povedlo. To když se mne spolucestující najednou zeptala, kolik je hodin a tak jsme se dali do řeči a chvíli si povídali :-)
A samozřejmě, po návratu do Prahy (a to kvůli výhodnějšímu dni návratu) na mne již čekal můj dobrý kamarád, esperantista, se kterým jsem si nadšeně povídal o svých dojmech :) A rovněž spolucestující v letadle do Londýna z Brna a zpět do Prahy byli moc fajn :)
Památky, různé atrakce a Portobello Road
Ačkoliv přelom listopadu a prosince už nesliboval moc příjemné počasí, nakonec jsem viděl vše podstatné a v úterý a ve středu bylo dokonce příjemně teplo slunečno, tedy aspoň na chvíli :) Z památek mne nadchl nejvíce Tower Bridge, z atrakcí potom London Eye.
Zajímavým zážitkem byla návštěva trhu na Portobello Road v úterý. Ulice plná různých krámků se vším možným, ale hlavně různých suvernýrů mne potěšila :-) S trhovci bylo občas velmi zajímavé jednání - když jsem chtěl koupit tři suvenýry, na které se vztahovala množstevní sleva, ukázalo se, že tento suvenýr ale nemají k dostání v dostatečném množství. Prodavačka však věděla, že se mi tento suvenýr líbí a proto mi jej odněkud vedle (těžko říct, odkud) donesla a já jsem odcházel spokojený :-) A to nemluvím o nákupu trička na této ulici, kdy prakticky jedno a to samé tričko jsem viděl údajně v akci za 8 liber (slevněné z původních 10 liber) a vzápětí u jiných trhovců za 15 liber na můj první dotaz. Když jsem si postěžoval, že to je kapku drahé, oba trhovci s těmito tričky mne začali přesvědčovat o tom, že jejich tričko je kvalitnější, ale že mi dají slevu nejprve 3, pak 5 liber. Aneb smlouvání jak na arabském tržišti. Pochopitelně bez jakéhokoliv dokladu o zaplacení, ale vlastně jsem si o něj ani neřekl...
Jinak většina prodejců na Portobello Road akceptuje pouze hotovost, ale peníze si můžete vybrat z bankomatů, které jsou přímo na této ulici. Zajít si můžete také do malého Tesca :)
MHD v Londýně
Jedním z důvodů pro návštěvu Londýna bylo pochopitelně i zkoumání londýnské městské hromadné dopravy. Pochopitelně, za pět dnů nemá člověk šanci prozkoumat všechny zajímavosti, ale rozhodně jsem byl překvapen :)
1. DLR neboli Docklands Light Railway - aneb automatické linky metra.
2. Některé linky metra se v různých místech větví a je tedy důležité sledovat, kam metro zrovna jede.
3. Na některých linkách (zejména na mnou nejčastěji používané "Central line") jezdí poněkud méně prostorné soupravy a vysoký člověk si musí dávat bacha na hlavu, pokud stojí v prostoru dveří :-)
4. Metro je někdy sauna zdarma. Nečekal jsem to, ale občas jsem musel rozepnout bundu, aby mi v metru nebylo takové vedro :-)
5. Lanovka "Emirates Air Line" v jihovýchodní části Londýna :-) Budete-li mít čas, určitě si zajeďte tuto lanovku vyzkoušet, ačkoliv její používání není zahrnuto v ceně tzv. Travel Card (kterou jsem si pořídil za cca 37 liber na sedm dnů).
6. Některé přestupy ve stanicích metra jsou dost dlouhé. A to, že metro jede z jedné stanice, na které se sjíždí více linek, ještě neznamená, že sotva projdete turniketem, tak už brzy budete na nástupišti vaší linky. Minimálně v případě stanice St. Pancras a nástupu na linku metra "Victoria line" to neplatí :-) Když už jsme u stanic metra, poměrně dost stanic nenabízí bezbariérový přístup a také přestup mezi linkami.
7. Ve středu se mi také podařilo svézt se starým dvoupodlažním autobusem :-) Byl to parádní zážitek :) Ale obecně i jízda těmito autobusy byla úžasná :)
8. Metro bývá někdy tak narvané, že kvůli tomu musí být na těch nejvytíženějších stanicích i výpravčí, kteří dohlížejí na projíždějící metro. A někdy se musí také prostě čekat než se uvolní kolej na stanici...ale co se mi líbilo moc, je, že na stanicích bylo možné občas slyšet upozornění, respektive i na infotabulích bylo možné zjistit informaci, že všechny linky metra jedou bez problémů...kéž bych někdy takovou informaci slyšel v Brně při cestování městskou hromadnou dopravou...
9. Perličkou je hlášení - prakticky v každé lince metra je průběžně oznamováno "This is Central Line to ...". Na přestupních stanicích jsou samozřejmě oznamovány i linky metra, na které můžete přestoupit. V autobusech jsem pro změnu slyšel téměř vždy například "W19 to ...". Samozřejmě byla hlášena i následující zastávka. Zajímavé, v Brně rozhodně neslyším "57 do Útěchova" neustále dokola...
Oyster
Když už jsme u městské hromadné dopravy, bylo by škoda se nezmínit o Oyster card. Ale protože je to tak vychytaná karta, tak z ní udělám samostatný bod...
Používání této karty v Londýně má sice trochu specifika v tom, že je třeba se neustále přihlašovat a odhlašovat při cestování metrem a vlaky po Londýně, ale jinak jde o velice zajímavou kartu. Koupíte ji téměř v každé trafice, na stanicích metra si ji nabijete aplikací, kterou chcete (já jsem investoval vzhledem k mým plánům si různě jezdit metrem, často asi i trochu nelogicky, do sedmidenní Travel Card) a můžete jezdit. A když si kartu zaregistrujete, můžete si ji i dobít online. A nepotřebujete k tomu asistenci personálu :-)
Kéž by tomu tak bylo i v Brně. Když si vezmu, že kvůli roční jízdence po mne Dopravní podnik města Brna, as. vyžaduje, abych přišel na pobočku, vystál si v horším případě frontu, vyplnil formulář, poskytnul fotografii a ještě si roční jízdenku hlídal, tj. pravidelně vyměňoval kupóny, ehm...Já chci něco na styl Oyster card v Brně! V Praze to jakžtakž funguje s Open Card, existuje Plzeňská karta, ostravská ODISka, dokonce i z In Karty už České dráhy udělaly nosič jízdenek a aplikací, ale ne, v roce 2015 stále v Jihomoravském kraji jezdíme s papírovými jízdenkami...
A ještě k Travel Card. Za jízdné můžete platit i bezkontaktními kartami, v takovém případě platíte vždy do určitého limitu (kolem 7 liber za den) a dále jezdíte zadarmo. Totéž lze samozřejmě udělat v případě Oyster Card, na kterou si přednabijete peníze. Ale pokud plánujete jezdit po Londýně spíše náhodně, tedy kombinovat naráz více linek metra, doporučuji investovat do Travel Card. Její výhoda je navíc v tom, že platí i v autobusech, takže pokud nebydlíte v dosahu metra, je autobus prakticky nutností. A pokud se navíc chcete svézt dvoupodlažními autobusy v centru, pak opravdu může být nejlepším řešením Travel Card.
Je to vůbec Londýn?
Hned v sobotu jsem se spolužákem vyrazil na Greenwich. Samozřejmě jsme navštívili nultý poledník a následně jsme se podívali do finanční čtvrti Canary Wharf na tzv. Ostrově psů...kdyby mne někdo teleportoval zničehonic do tohoto místa, tak bych snad ani neřekl, že i toto je Londýn...
Britové mají rádi sladké
Britské a české Tesco - to jsou dost rozdílné obchody...Alespoň z hlediska sortimentu pečiva. Zatímco v českém Tescu je nabízeno mnoho druhů slaného pečiva, v britském Tescu mi přišlo, že výběr je omezenější. Naopak bylo na výběr podstatně více sladkého pečiva a různých sladkostí :-) V pondělí jsem si pochutnal na pěti úžasných koblihách s čokoládovou náplní (tak sladké koblihy jsem snad nikdy neměl :) ), v úterý pro změnu na pěti zabalených sušenkách (v podstatě velké cookies :-) )
Levné letenky, ale příště chci vlak :)
Celkové náklady na cestu z Brna do Londýna a zpět do Prahy byly necelé dva tisíce korun. Což na to, že jsem letenky koupil ani ne dva týdny dopředu u společnosti Ryanair, je fakt parádní cena :) A pro příště vím, že Ryanair vás díky cenové politice dopraví levně do Londýna, ale zpět už je to dražší :) Proto pro příští cestu mám plán, že zpět bych rád využil nabídku London Spezial od 59 € na hranici Německa a České republiky...pravda, cesta to bude delší, ale za jeden den se stihnu do Prahy dosta. A láká mně možnost jet Eurostarem a také z Bruselu do Frankfurtu nad Mohanem vlakem ICE rychlostí přes 300 km/hod...
Pokud vás zajímají podrobnosti o levných jízdenkách Německých drah do zahraničí, doporučuji stále poměrně aktuální loňský článek :-)
Bohužel letáčky nevedeme...
V pondělí jsem se byl podívat na nádraží St. Pancras. Toto nádraží mne lákalo především kvůli tomu, že na toto nádraží zajíždí vlaky Eurostar...když jsem se ale zajímal, jestli se dají sehnat k těmto vlakům nějaké infoletáčky (na ty já jsem tak trochu fetišista), tak se mi bohužel dostalo odpovědi, že bohužel letáčky nevedeme. Vše si mohu zjistit na internetu. Ani obecně na stanicích metra nebylo vždy mnoho letáčků s informacemi :) Každopádně jsem nejčastěji používal letáček s přehledem linek metra, ten byl snad všude :) Ale chyběly mi v něm i vlakové linky projíždějící Londýnem. Ale nakonec jsem ve středu sehnal i letáček s přehledem linek metra i vlaků :)
Harry Potter
Nebyl bych to já, kdybych jakožto fanoušek Harryho Pottera nezamířil na nádraží King's Cross k nástupišti devět a tři čtvrtě :) Pěkná atrakce, pokud jste fanoušky této knižní série, doporučuji se zastavit :) Šálu vám půjčí a když si přinesete vlastní foťák či mobil, bez problémů vás vyfotí :)
Doprava na letiště
Závěrem bych chtěl zmínit svůj poznatek z cesty z a na letiště Standsted. Zatímco cesta na stanici Stratford byla přímo ukázková, autobus společnosti National Express jsem našel snadno, jízdné jsem zaplatil v hotovosti na místě a za chvíli jsem již seděl v autobuse a jeli jsme směr Londýn - Stratford, kde na mne již čekal spolužák.
Pro zpáteční cestu jsem však zvolil poněkud nepraktické řešení. Když už jsem byl konečně na stanici Stratford a autobus společnosti National Express byl připravený k odjezdu, ukázalo se, že platební karty tato společnost nebere. Aha, tak honem rychle do bankomatu pro hotovost a ještě rychlý nákup balíku sladkostí. Pak se ptám pracovníků společností National Express i Terravission na odjezd. Obě společnosti prý pojedou tak asi za 15 minut. Terravision je o libru levnější, říkám si, tak fajn, jedu s nimi, kupuji lístek...
Ale 15 minut uběhlo a autobus nikde. Konečně autobus Terravission přijel a můžeme vyrazit. Jenže autobus projíždí spíše různými uličkami, říkám si - jedeme určitě směr letiště? Jo, aha, tak ona je ještě jedna zastávka po cestě. Na mobilu s britskou sim kartou a internetem sleduji cestu, podle všeho se zdá, že to bude docela sprint na letišti. Ale to jsem ještě netušil, že nás Terravision vysadí místo před vlastním vstupem na letiště na jakési zastávce, kde musíme vystoupit a následně čekat spolu s dalšími cestujícími na jakýsi přípojný autobus.
Stevardi autobusů raději situaci moc nekomentují, ale je mi stejně jako skupině slovenských studentů jasné, že to bude tlačenice a sprint. A taky že ano - přijel krátký návazný autobus, kde jsme byli narvaní jak sardinky, ale hlavně že jedeme. Údajně další autobus měl přijet za 5 minut. V autobuse se bavím s jedním cestujícím, že tohle teda nikdy více...jedna libra ušetřená oproti ceně National Expressu (6 liber u Terravision a 7 liber u National Express) za to nestála.
Samozřejmě, napříště je to poučení, že na letiště musím přijet včas a potom nebudu tolik nervózní při osobní kontrole a nebudu sprintovat po kontrole na gate kolem mnoha obchůdků...
Ale radím dobře - cestu se společností Terravision vážně nedoporučuji.
Útok na Leytonstone...
Závěrem bych se chtěl zmínit o malém útoku na stanici Leytonstone, který se odehrál v sobotu večer. Ačkoliv při tomto útoku nikdo nezemřel, byl nepříjemný pocit číst zprávu o tom, že na stanici metra, kterou jsem nejčastěji využíval, došlo k takové události...
Mind the gap...
Ale závěrem trochu optimisticky. Kdo jel někdy metrem po Londýně, patrně slyšel tuto hlášku. A protože jsem fanda hromadné dopravy, tak tato hláška se mi brzy zalíbila natolik (podobně jako se mi líbí v Rakousku "Bahnsteig..."), že když jsem viděl na Portobello Road tričko s tímto sloganem (přesněji celé upozornění je "Mind the gap between the train and the platform"), tak mi bylo jasné, jaké tričko chci :-)
Závěrem
Celkově se mi Londýn moc líbil. Ačkoliv je Londýn samozřejmě na české poměry trochu dražší, rozhodně doporučuji toto město navštívit. A pokud to půjde, na jaře bych rád do Londýna znovu a tentokrát již aspoň v jednom směru vlakem.
Vážení a milí čtenáři mého blogu - tento článek je nejspíše posledním článkem, který vznikl v tomto roce. Proto vám přeji klidné vánoční svátky a úspěšný rok 2016. Věřím, že se vám mé články napsané v tomto roce líbily a i v příštím roce vás zaujmou nové články nejen o mých cestách. Závěrem přidávám odkaz na moje PFko. -mir-
